Představte si, co se mi před pár dny stalo! Vzal jsem si dva dny dovolené a vypravil se se svým novým pořadem do krnovské a šumperské knihovny. Stanul jsem tam proti třiceti a padesáti lidem. Jedni přišli do podkroví knihovny v Krnově, druzí do odsvěcené kaple v Šumperku. Stál jsem proti nim a recitoval. Skoro hodinu a půl! Dvacetistránkovou báseň Robinsona Jefferse – Hungerfield.
Proč zrovna Jefferse? Protože to byl básník, jehož básně mi svou syrovostí a dramatičností učarovaly a taky proto, že tento básník si v roce 1920 postavil v Kalifornii na útesu nad Pacifikem vlastníma rukama svou věž. Postavil ji ze žuly a dal jí jméno Howk Tower – Jestřábí věž. Když jsem se o tom o padesát let později dozvěděl, byl jsem tím ve svých osmnácti letech tak fascinován, že jsem o pět let později na FAMU napsal filmový scénář podle jeho básně Hungerfield. O dvacet let později jsem natočil seriál o rozhlednách Rozhlédni se, člověče. A pak další opus Praha, město věží, o pražských věžích.
Věže mě tak uchvátily, že jsem vyrazil do Dubaje na nejvyšší věž světa a nakonec i do té Kalifornie, na tu prazákladní věž mého života – Howk Tower. Je to v Carmel u San Franciska. Vystoupil jsem na ni, na kameru zarecitoval úvodní verše z básně Hungerfield a svůj studentský scénář navždy zanechal v knihovně nadace Robinsona Jefferse.
- Knihovna v Krnově zdroj: Bedřich Ludvík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4191/419062.jpg
- Knihovna v Krnově zdroj: Bedřich Ludvík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4191/419063.jpg
- Knihovna v Krnově zdroj: Bedřich Ludvík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4191/419065.jpg
- Knihovna v Krnově zdroj: Bedřich Ludvík http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4191/419066.jpg
Teď jsem tenhle svůj příběh nabídl českým, moravským a slezským knihovnám. Premiéra byla v Krnově a přišlo na ni třicet lidí. První repríza byla v Šumperku a diváků bylo okolo padesáti. Tak to vidíte, člověk by řekl: Koho dnes zajímá poezie? Kdo by šel na temnou baladu dávno mrtvého amerického básníka? Vždyť i ta „moje“ televize veřejné služby poezii dávno vzdala!
A vidíte, během dvou dnů si přišla dvacetistránkovou báseň (!) poslechnout skoro stovka lidí. To není vůbec špatné! Poezie nikdy nebyla zábava pro davy.
Ale co mě na této povzbudivé zkušenosti nejvíc překvapilo? Jak jsem já, plachý dramaturg, ve svých bezmála šedesáti letech stanul proti tolika lidem a hodinu a půl jim četl temnou báseň o smíření se smrtí. A oni poslouchali! Nikdy jsem nic podobného nedělal! A přesto se to předevčírem opravdu stalo.
Byl to pro mne tak silný, zvláštní, unikátní a nečekaný zážitek, že místo abych psal o volbě prezidenta nebo o projevu Daniela Landy na Zlatém slavíkovi, musím psát o tomhle. Volba prezidenta či projev pop zpěváka jsou jen mediálně zprostředkované věci, ale přednes Jeffersových veršů je můj osobní zážitek!
Letos uplynulo od úmrtí velkého amerického básníka Robinsona Jefferse padesát let. A čtyřicet let uplynulo od smrti jeho českého překladatele, básníka Kamila Bednáře. Ani jedno výročí naše média nijak nezaznamenala. Koho by zajímala poezie, že? A vidíte, zajímala! Nevěříte? Podívejte se třeba na tohle video.
