V tisku se objevil test. Podle něj je nemocniční strava na velmi nízké úrovni. Pes by to nežral, řekla by moje jadrná žižkovská maminka. Jídlo si zkusil i ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. A nevypadal prý, že by menu v lůžkových zařízeních jeho resortu byla vrcholem jeho kulinářských tužeb. Rozhodně si asi nepřidával, ba ani neposlal kuchaři oceňujícího panáka. Vždyť je prý vyhlášeným gurmánem, psali v novinách. Kromě toho zkouška zjistila, že pokrmy servírované nemocným nejsou nijak zvlášť v pořádku ani z hlediska dietetického: tučné, přesolené… bez čerstvé zeleniny. Zdravotnická kuchyně je, jak se zdá, záležitost tristní. Pan ministr konstatoval, že problém vyřeší poplatky, kterými bychom se podle reformních záměrů měli podílet na zdravotnickém rozpočtu.
Nyní moje osobní prohlášení: jsem pro, abychom přispívali v nemocnicích na jídlo. Doma taky jím a nečekám, že to se mnou Hospodin vyřídí jak s ptactvem nebeským, které - jak známo - neseje, ale zobe. Ovšem představa pana ministra Tomáše Julínka, že příspěvek na menáž udělá z pacienta sebevědomého občana, který odmítne blafy, zařadil bych kamsi do sfér snílkovství. Zvětšiny nedovolí si to zdejší človíček ani v restauraci, potažmo v hospodě. A ve zdravotnickém zařízení, v němž přebývá s pocitem rukojmího?
Sotva se promění desetiletí pěstované pocity a vztahy. Lze předpokládat, že jediné změny dočkáme se ve slovech. Na nesmělou otázku, zda by jídlo nemohlo být poživatelnější, místo „Co byste chtěl(a) zadarmo?!” zazní “Co byste chtěl(a) za padesát?” A pacient opět zachvěje se obavou, že by mohl upadnout v nemilost a co by to později nadělalo s jeho zdravím, ba životem. Kdepak nějak se ozývat tváří v tvář bílým plášťům. Představa, že paní jídlonoška si na pacienta postěžuje sestře, která to pošle dál doktorovi a ten, až našince uvidí na operačním stole, jenom ucedí: "Tak to je ten kverulant, co si stěžoval, že rýže je slepená,” a uřízne člověku zdravou nohu místo nemocné ruky, je v našich myslích příliš naléhavá.
Proto možno panu ministru Julínkovi v této souvislosti shovívavě povědět: "Věř a víra tvá tě uzdraví!” Opravuji: nasytí.
