No přece oslovujeme nebo voláme. Čeština ten pátý pád má právě proto. V mluveném úzu je však stále častější to, že se pád pátý srovnává s pádem prvním, a to zejména u některých mužských příjmení (viz náš příklad: Pojďte dál, pane Kureš). Chci upozornit – a doufám, že ti starší mi dají zapravdu – že nejde o novodobý nešvar. Pátý pád nám zkrátka tak trochu zaniká už delší dobu. Všimněte si toho třeba u filmů pro pamětníky.
Čeština před kamerou (60): Pátým pádem co?
Navíc jde o prohřešek celočeský. Neříkejte tedy vy za řekou Jihlavou, že s pátým pádem máme problémy jen my v Čechách. Uklidníme se snad konstatováním, že snad ještě pořád budeme říkat nebo volat Hynku, Viléme, Jarmilo – tady nám to s tím prvním pádem – jako třeba ve slovenštině – nejde (zatím?). Ale u těch mužských příjmení už nám to jde, a už jsme si někteří asi i zvykli. Jde o typ jakéhosi volnějšího kurtoazního jednání. Vokativ totiž plní zřetelnou funkci kontaktovou i apelovou; užití nominativu může ale mnohdy být záměrné. A to tehdy, chceme-li popřít rovnost v rovině já – ty. Vzpomeňme na školu: Vybíral, k tabuli nebo na vojnu: vojín Vybíral, ke mně.
Mně osobně tohle nepatřičné nominativně vokativní vyrovnávání vadí, jsem docela chytlavý, když mě někdo osloví pane Vybíral. Tak trochu se podezírám z toho, že právě ten pátý pád pro mě představuje jakýsi jeden z ukazatelů spisovnosti. Pokud nám zanikne, budu si muset najít jiný. Korektní je tedy držet pátý pád, i když nové mluvnice už hodnotí tuto tendenci jako v hovoru přijatelnou.
Všimněte si prosím v této oslovovací souvislosti ještě jedné věci. Lingvisti ji hrůzně pojmenovali: deflektivizace. Co to je, vysvětlím na příkladu. Nakupujte v IKEA, zaparkujte zdarma před Tesco, v městě Praha. Už asi chápete, kam mířím, viďte. Neskloňování toho, co sklonné je a co by skloňovat mělo. Jde především o firemní názvy, kde si majitelé přejí udržet firemní grafickou podobu. Jenže, čeština je slovanský jazyk s nejvíc rozšířeným skloňováním, i proto je přirozené, vhodné a žádoucí nakupovat v Ikee, parkovat před Teskem… Nebojme se toho – a nedejme se. Skloňujme!