Brzy oslavíme pětadvacáté výročí „sametové revoluce“, pětadvacet let svobody. Svobody od čeho, to víme, ale svobody k čemu? Na to nějak nemůžeme přijít! Než tedy vypukne kampaň všeobecného mediálního veselí a poplácávání po zádech, rád bych připomenul, že zase až takoví chlapíci nejsme. Vždyť za těch pětadvacet let svobody jsme nedokázali ani to nejzákladnější: nedokončili jsme základní dálniční síť a tedy také naše napojení na Evropu!
Český osmý div světa
Je mi šedesát let a vypadá to, že se dokončení naší dálniční sítě už nedožiju, což mě velmi mrzí! Kdysi jsem věřil, že jediný problém je v tom „bolševickém režimu“, v systému, který dokázal vyprodukovat fronty i na toaletní papír! Věřil jsem, že jakmile k nám vpadne kapitalismus se svou neviditelnou rukou trhu, bude konec front a naše země se dálniční sítí napojí na Evropu.
A hle, nestalo se tak. Neviditelnou ruku trhu zajímaly úplně jiné věci. Raději než dálniční síť, vybudovala v pohraničí síť nevěstinců a kasin! Prosperita se ukázala jako výlučně výběrová záležitost: během pětadvaceti let máme šest miliardářů a milion lidí, kteří nedosáhnou ani na minimální mzdu.
GALERIE
Zavalená dálnice do Drážďan
Dálnic si neviditelná ruka trhu nevšimla vůbec! Jedinou dálnici, kterou jsme za těch pětadvacet let dokázali postavit je dálnice Praha – Plzeň – Rozvadov. Jinak nic, nic, vůbec nic!
Dálnice Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště neexistuje.
Dálnice Praha – Hradec Králové – Trutnov neexistuje.
Dálnice Praha – Karlovy Vary neexistuje.
Dálnice Praha – Olomouc neexistuje.
Dálnice Praha – Ústí nad Labem – Drážďany neexistuje.
Existuje dálnice Praha – Brno – Bratislava a tu postavil ten zavržený „bolševický režim“. Co si o tom mám myslet? Co o tom mám říct svým dětem a vnukům?
Nejbizarnější z těch staveb je dálnice Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Až na hranice má sotva 100 kilometrů a stavíme ji celých těch pětadvacet let svobody! Snad by se jí tak i mohlo říkat – dálnice Svobody. Možná, že jak to vypadá s naší svobodou, tak to vypadá i s ní?
Soudruzi z NDR tentokráte chybu neudělali. Svou část dálnice mají už nějaký ten rok postavenou a jezdí se po ní skvěle. A my? Dálnice D8, jak se tato stavba oficiálně označuje, končí u Lovosic. Dál je rozestavěná. A jako vrchol všeho, ji na začátku června 2013, překryl rozsáhlý sesuv půdy!
Zajel jsem se na to místo podívat a doporučuji ke zhlédnutí všem. Místní lidé nás ochotně navigovali a ujistili, že nejsme zdaleka první, kdo se k závalu vypravili. A měli pravdu: potkali jsme jak české, tak ruské návštěvníky tohoto unikátního místa. Prý nikde v Evropě není nic podobného k vidění! No vida, jak jsme unikátní!
GALERIE
Zavalená železnice
Zával je to pořádný. Na dálnici přistála celá louka i s kusem lesa. Vypadá to, jako dekorace pro natáčení nějakého katastrofického filmu. Dálnice pod závalem možná přežila, to železnice nad ní je na tom podstatně hůř. Koleje pokroucené, jako by si s nimi pohráli bohové. Tohle už nikdy nikdo nedá dohromady!
Bral bych to jako pokyn Boží. Stejně je to s těmi našimi dálnicemi na levačku. Navrhuji: vzdejme to! Ředitelství silnic a dálnic už něco takového možná i plánuje. Nedávno oznámilo, že v roce 2014 nebude otevřeno víc než 8 kilometrů nových dálnic. Takže je to jasné: vzdáváme to!
Jsme malý národ a dálniční síť je očividně nad naše síly. Totalitu zpátky nechceme a svoboda na vybudování dálniční sítě očividně nemá sílu. Ta řeší onačejší věci: třeba jestli se může na televizní obrazovce zvracet v přímém přenosu! Navrhuji dálnici Praha – Ústí nad Labem nedokončit, stavbu zakonzervovat a nabídnout ji turistickým kancelářím jako výletní místo pro cizince, jako Osmý div světa!