Brzy oslavíme pětadvacáté výročí „sametové revoluce“, pětadvacet let svobody. Svobody od čeho, to víme, ale svobody k čemu? Na to nějak nemůžeme přijít! Než tedy vypukne kampaň všeobecného mediálního veselí a poplácávání po zádech, rád bych připomenul, že zase až takoví chlapíci nejsme. Vždyť za těch pětadvacet let svobody jsme nedokázali ani to nejzákladnější: nedokončili jsme základní dálniční síť a tedy také naše napojení na Evropu!
Je mi šedesát let a vypadá to, že se dokončení naší dálniční sítě už nedožiju, což mě velmi mrzí! Kdysi jsem věřil, že jediný problém je v tom „bolševickém režimu“, v systému, který dokázal vyprodukovat fronty i na toaletní papír! Věřil jsem, že jakmile k nám vpadne kapitalismus se svou neviditelnou rukou trhu, bude konec front a naše země se dálniční sítí napojí na Evropu.
A hle, nestalo se tak. Neviditelnou ruku trhu zajímaly úplně jiné věci. Raději než dálniční síť, vybudovala v pohraničí síť nevěstinců a kasin! Prosperita se ukázala jako výlučně výběrová záležitost: během pětadvaceti let máme šest miliardářů a milion lidí, kteří nedosáhnou ani na minimální mzdu.
Dálnic si neviditelná ruka trhu nevšimla vůbec! Jedinou dálnici, kterou jsme za těch pětadvacet let dokázali postavit je dálnice Praha – Plzeň – Rozvadov. Jinak nic, nic, vůbec nic!
Dálnice Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště neexistuje.
Dálnice Praha – Hradec Králové – Trutnov neexistuje.
Dálnice Praha – Karlovy Vary neexistuje.
Dálnice Praha – Olomouc neexistuje.
Dálnice Praha – Ústí nad Labem – Drážďany neexistuje.
Existuje dálnice Praha – Brno – Bratislava a tu postavil ten zavržený „bolševický režim“. Co si o tom mám myslet? Co o tom mám říct svým dětem a vnukům?
Nejbizarnější z těch staveb je dálnice Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Až na hranice má sotva 100 kilometrů a stavíme ji celých těch pětadvacet let svobody! Snad by se jí tak i mohlo říkat – dálnice Svobody. Možná, že jak to vypadá s naší svobodou, tak to vypadá i s ní?
Soudruzi z NDR tentokráte chybu neudělali. Svou část dálnice mají už nějaký ten rok postavenou a jezdí se po ní skvěle. A my? Dálnice D8, jak se tato stavba oficiálně označuje, končí u Lovosic. Dál je rozestavěná. A jako vrchol všeho, ji na začátku června 2013, překryl rozsáhlý sesuv půdy!
Zajel jsem se na to místo podívat a doporučuji ke zhlédnutí všem. Místní lidé nás ochotně navigovali a ujistili, že nejsme zdaleka první, kdo se k závalu vypravili. A měli pravdu: potkali jsme jak české, tak ruské návštěvníky tohoto unikátního místa. Prý nikde v Evropě není nic podobného k vidění! No vida, jak jsme unikátní!
Zával je to pořádný. Na dálnici přistála celá louka i s kusem lesa. Vypadá to, jako dekorace pro natáčení nějakého katastrofického filmu. Dálnice pod závalem možná přežila, to železnice nad ní je na tom podstatně hůř. Koleje pokroucené, jako by si s nimi pohráli bohové. Tohle už nikdy nikdo nedá dohromady!
Bral bych to jako pokyn Boží. Stejně je to s těmi našimi dálnicemi na levačku. Navrhuji: vzdejme to! Ředitelství silnic a dálnic už něco takového možná i plánuje. Nedávno oznámilo, že v roce 2014 nebude otevřeno víc než 8 kilometrů nových dálnic. Takže je to jasné: vzdáváme to!
Jsme malý národ a dálniční síť je očividně nad naše síly. Totalitu zpátky nechceme a svoboda na vybudování dálniční sítě očividně nemá sílu. Ta řeší onačejší věci: třeba jestli se může na televizní obrazovce zvracet v přímém přenosu! Navrhuji dálnici Praha – Ústí nad Labem nedokončit, stavbu zakonzervovat a nabídnout ji turistickým kancelářím jako výletní místo pro cizince, jako Osmý div světa!
