Praha - „Vláda je nudná a pesimistická skupinka mužů ve středních letech“ byla jen jedna z myšlenek, které rozvedli známí čeští novináři v Centru současného umění DOX. Ke kulatému stolu tam přišli 28. března nejen o nejdůležitějších otázkách uplynulého měsíce, ale i o roli novináře ve společnosti diskutovat šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery a komentátoři Alexandr Mitrofanov, Lenka Zlámalová a Jindřich Šídlo. Setkání nazvané (S)tisk doby bylo první v řadě pravidelných diskuzí k aktuálním politickým otázkám, které DOX prostředkuje.
„Novinář by měl zůstat sám sebou. Je odpovědný především veřejnosti,“ ohodnotili hosté své poslání v první části diskuze moderované ředitelem České tiskové kanceláře Jiřím Majstrem. Jakou hrají ale tiskoviny roli v dnešním přetechnizovaném světě? „Po vzoru Západu budou noviny prodávat hlavně jména,“ přemýšlí nad jejich budoucností Šídlo. Dle něj budou lidé kupovat noviny převážně kvůli názorům a kauzám, jelikož aktuálnosti informací už dnes nemohou elektronickým médiím vzdorovat.
Druhou část debaty otevřeli diskutéři hodnocením vládních reforem. Jejich dokončením podmiňují politici své setrvání ve funkcích, podle Lenky Zlámalové však většina reforem už vládou prošla. „V tichosti byla odsouhlasena například přeměna zdravotnictví, kterou Heger nedokázal veřejnosti prodat,“ řekla. „Zároveň vláda zásadně ovlivnila důchodové spoření veřejnosti, když posílila roli soukromých fondů.“ Problémem vlády dle Zlámalové je především to, že svá poměrně dobrá rozhodnutí neumí správně mediálně prezentovat.
Hosté: Lenka Zlámalová (Lidové noviny), Erik Tabery (Respekt), Alexandr Mitrofanov (Právo), Jindřich Šídlo (Hospodářské noviny); moderuje: Jiří Majstr (ČTK). Debatu přenášel v přímém přenosu web ČT24 v rámci projektu Kultura on-line.
S tím do jisté míry souhlasil i komentátor Práva Alexandr Mitrofanov. Dle něj ovšem tvorba racionálních reforem není jediným vládním posláním. „Politici by měli také vytvářet kompromisy mezi různými společenskými skupinami. A to se jim nedaří. Je potom těžké divit se lidem, že s nimi jsou nespokojeni,“ dodal. Jinou výtku vládnoucí garnituře zaslal analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo. Ten považuje vládu za nudnou a pesimistickou.
Jindřich Šídlo: Pamatuji, jak nastoupili: skupinka mužů středního věku v šedých sakách. Část z nich byla úplné panoptikum, které už tehdy nebylo možné brát vážně. Přišli s tím, že musíme škrtat, jinak jsme za půl roku v Řecku. Uplynuly dva roky a výsledky nejsou žádné. Vláda totiž nedokázala dát lidem naději, že jejich oběti slouží dobré věci.
Místo toho lidé reagují na neschopnost vlády stát si za svým, tvrdí Zlámalová. Příkladem dává odměny, které vrcholní politici připisovali svým poradcům. „Když ty odměny podělíte dvanácti a vztáhnete k normálním měsíčním platům, vypadají úplně nějak jinak,“ tvrdí. Vláda ale dle analytičky Lidových novin nebyla vůbec schopna na mediální tlak zareagovat.
Vládní slovník kritizoval i Erik Tabery. „Vláda používá fráze, jakoby chtěla veřejnost porazit. Veřejnost je líná, špatná, neschopná, žije si nad poměry a je nutné jí ty reformy vnutit,“ popisuje politickou diskuzi. Tento přístup je dle něj neskutečně arogantní. Veřejnost totiž určitě nad poměry nežila a vláda nemá právo na ni házet veškeré své problémy. Společnost musí dle Taberyho pochopit svoji sílu. „Už Karel Havlíček Borovský řekl, že politické strany často dělají dokonce i to, co jejich voliči nechtějí. Dokud si ale veřejnost neuvědomí, že v tom vládu svou nečinností podporuje, budeme i po sto padesáti letech pořád na stejném místě.“
