V pondělí ve věku jednaosmdesáti let zemřel český grafik a ilustrátor Zdeněk Mézl. Ve své grafické tvorbě se věnoval především dřevorytu, sám sebe označoval za „posledního žijícího trilobita techniky zvané dřevoryt“.
Zdeněk Mézl se narodil 31. října 1934. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského.
„Napřed práce, potom zábava – to bylo možná to největší, co jsem se naučil od svého profesora na střední škole. Práce osvobozuje, jak známo, čest práci – každé práci, která dobro plodí. Tak snad jsem zlo neplodil,“ říkal.
Česká televize natočila originální výpověď Zdeňka Mézla o jeho tvorbě. Přehrajte si ji:
Formou dřevorytu ilustroval téměř stovku titulů české i světové beletrie, nejčastěji to byla díla s historickou tématikou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal s antickými bájemi, s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami i Danteho Peklem.
„Nemyslím si nic hezkého o světě“
Vybíral si autory, kteří mu umožnili ironizující nadsázku. K ní měl blízko i on sám. „Jeho tvorba byla poznamenána osobitým smyslem pro humor, byl milovníkem ironie, sarkasmu i provokace,“ přiblížil Mézlovu originální osobnost někdejší předseda sdružení Hollar Vladimír Suchánek. Galerie Hollar výtvarníkovi uspořádala předloni k osmdesátinám průřezovou výstavu.
Vedle ilustrací Zdeněk Mézl vytvořil také tři poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. V posledních letech svého života se věnoval malbě a keramice.
