Ústí nad Labem - Výtvarník Jiří Černický, který se proslavil ve světě, se po letech představuje v rodném Ústí nad Labem. V Galerii Emila Filly představuje hlavně díla, která se musejí promítat.
Záběry z průmyslových kamer, odposlechy ankety. To všechno používá Jiří Černický. Sám připouští, že lidem krade myšlenky. „Jsem špión, ale to k umění patří,“ říká o sobě Jiří Černický.
Tajně nahrané dialogy. Věty, které byly zaznamenané na nádraží, nebo v metru. To je pro autora základní materiál. „Spíš je to výzkum,“ popisuje způsob své práce Černický.
Ukradené věty pak výtvarník mění v titulky a přidává je k postavám, nebo k místům, kde byly zaznamenány. „Chci sdělit to, že všední život je strašně důležitý, intenzívní, a záleží jen na nás jestli, si ho skutečně užijeme,“ odhaluje motivy své tvorby.
Díla, na která je třeba se dívat potmě, jsou podle kritiky srovnatelná s povedenými sochami nebo obrazy. „Ta podstata zůstává stejná. Je to výpověď autora o tom, jak cítí svět,“ svěřuje se se svým názorem výtvarník Jiří Prášil. Jeho kolega Miloš Michálek nepochybuje o Černického umělecké cestě. „Je úplně legitimní, aby v galerii nevisely jenom obrazy, nebo jenom objekty, ale aby se umění promítalo třeba i na zeď,“ tvrdí. „Můžeme směle říct, že to je výtvarné umění, a to výtvarné umění úspěšné,“ dodává kurátor výstavy Michal Koleček. „Je to člověk, který je naprosto nepřehlédnutelný v kontextu evropského a pro mě i světového umění,“ svěřuje se se svým soudem výtvarník Jiří Bartůněk.
Jak tvrdí výtvarníkovi příznivci, pro generaci srostlou s videm jsou Černického díla stejně pochopitelná jako normální obrazy.
