Praha - Divák, ubíjen každodenností a unaven životem, si chce v kině odpočinout - to měli především na paměti tvůrci komedie Veni, vidi, vici. Jejich film má každého „pohladit a umožnit mu, aby si mohl bezstarostně užít svých sto minut“ o nedělním odpoledni. A záměr se podařil, při této romantické pohádce si odpočinete - uspává lépe než zpěv velryb nebo zvuky tropického lesa. Ale je škoda nechat se ukolébat přítmím kina a šustěním sáčků s kukuřicí, protože některé věci by měl člověk vidět, aby věděl, čemu se vyhnout. I tak lze název filmu interpretovat.
Bylo nebylo…
Děj je pohádkově prostý - naivní, hodný chlapec se nechá zlákat pozlátkem, aby nakonec poznal, že není všechno zlato, co se třpytí, a že skutečný poklad tedy nemusí házet prasátka.
Honza Moudrý (Filip Tomsa) se poté, co byt jeho matky samoživitelky (Iveta Dušková) označkovali exekutoři, vydá do světa na zkušenou, aby přispěl do domácnosti nějakým tím grošem. Dorazí až do Mariánských Lázní za laskavým strýčkem Maxem (Václav Postránecký), který mu sežene práci v kuchyni nóbl hotelu.
Pak ale přijde večírek golfového turnaje, kde Honza dělá pingla, a všechno se změní. Potká krásnou (a zlou, ale kdo by to byl hádal) Alici (Jitka Kocurová), jež mu zamotá hlavu, kouzelného trenéra Karla (Bob Klepl), který si všimne jeho odpalového talentu, a bohužel i namyšleného fracka Reného (Jaromír Nosek). Díky Karlovi se z Honzy stane přes noc golfová hvězda a dočista zapomene na svou rodinu i na hodnou Terezku (Sandra Nováková), která na něho doma v Ústí čeká…
Jak to tak v pohádkách chodí, pýcha předchází pád - v případě Honzy přeneseně i doslova. Honza se zraní, Alice mu dá košem a on se pokorně vrací do Ústí, aby získal zpátky Terezku, odrazil se ode dna a ještě jim všem ukázal.
Řekni to hráškem…
V titulní roli Honzy se představuje ještě nepříliš provařený Filip Tomsa, který po sobě dvakrát výrazný dojem nezanechá. Na jeho obranu nutno říct, že pro nějaké větší projevy neměl ani dost manévrovacího prostoru. Ostatní postavy na tom nejsou o nic lépe - jejich dost nevěrohodné konání ještě komplikuje nejasný čas, který mezi jednotlivými událostmi uplynul.
Co scéna, to pomalu otázka: Nemají v pětihvězdičkovém hotelu myčku? Proč se Honza s Alicí spolu ráno po první noci (Honza byl jako dělo, takže má navíc okno) baví, jako kdyby se vedle sebe probouzeli běžně? Proč pak jede Honza za Terezkou a diví se, že spolu nechodí? Signalizuje Honzovu změnu vážně jen účes „mokrý efekt“? Jak to, že jeho zpychnutí nechává jeho matku poměrně v klidu? Dokáže výkřik „pingle!“ natrhnout vazy? A už chybí jen otázka s Janem Tleskačem…
Tvůrci se zaměřili víc na složku romantickou než komediální a nahustili ji především ke konci filmu - či spíš jedině, protože lísání Alice k Honzovi má blíže ke komedii, vzhledem k tomu, že Kocurová vypadá vedle Tomsy spíš jako jeho sexy teta. Když ho opustí, vrací se zdrcený Honza do rodného Ústí a začíná návod „jak získat zpátky holku, kterou jsem pustil k vodě kvůli jiné“. Kromě Gotta (viz níže) nechybí ani romantické gesto v podobě básně (v letu obrátil se další pták a já bych se rád vrátil zrovna tak) - a nakonec i odpuštění, jež dá Terezka najevo mraženým hráškem, laskominkou, po které by se mohl Honza utlouct.
Najdi deset známých tváří
Při obsazování většiny rolí vsadili tvůrci na jména a tváře, případně jiné části těla, které divákovi jistě něco řeknou. Bob Klepl a Václav Postránecký snad jako jediní zaujmou v nudném plynutí nějakou jiskrou. Zaujme i Jitka Kocurová, ovšem jako důkaz toho, že prsa herečku opravdu nedělají (ano, i ta lze zahlédnout, další důvod neusnout).
Veni, vidi, vici je navíc prošpikováno hereckými štěky dalších známých obličejů - Alexandra Hemaly jako člena golfové rady nebo Petra Novotného (má ve scénáři vtip) coby manažera (skutečného) Walda Gangu a skutečnou třešinkou je pak slavík slavíků Karel Gott, který sehraje zásadní roli v usmiřování Honzy s Terezkou. Jde sice o scénu v usmiřovacím tanci dost podivnou, ale rozhodně neotřelou.
Velmi nejasnou roli přisoudil scénář slovenské herečce Anně Šiškové. Z pohádkových archetypů zastupuje nejspíše sudičku, ale jinak není příliš zřetelné, co je vlastně zač. Po většinu času se v baru po zavíračce jen snaží strefit golfovým míčkem do kyblíku na led.
Pohádka o pohádce
Podle producenta Jana Nejedlého bylo mimo jiné snahou ukázat, že i v Česku se dá natočit dobrý film, který je jiný než většina, tedy není šedivý a jednotvárný. Je mi upřímně líto, že se to nepovedlo a že tento záměr zůstal jen pohádkou. Veni, vidi, vici je další v řadě českých komedií (tvůrci dokonce mluví o „divácky vděčném příběhu pojatém v duchu klasických hollywoodských komedií“), které se po celkem slibném začátku rozpliznou v balastu klišé a nevěrohodnosti.
„Romantická komedie je přeci o té nadsázce, pohádkovosti a snu, který bychom si chtěli ve svém životě zažít,“ říká Nejedlý. Souhlasím s ním, ale zatímco třeba u Pretty Women si ženy každé Vánoce povzdechnou, že něco takového se může stát i jim (a nemusí být vůbec prostitutky), při Veni, vidi, vici se s příběhem těžko ztotožní, protože mu nejde věřit ani ň. A dobývání Terezky z velké lásky nejméně.
Upoutávka k filmu lákala na „atraktivní kulisy golfového prostředí“, fanoušci golfu budou ale nejspíš zklamáni. Do zákulisí tohoto gentlemanského sportu nijak neproniknou ani nebudou svědky nějakého napětí na greenu (nepočítá-li se odpal Romana Skamene anebo Bob Klepl coby automat na míčky). Honza by klidně mohl skákat o tyči nebo jezdit na kole. Tvůrci ovšem doufají, že se jim podaří strhnout u mládeže stejný zájem o golf jako po Snowboarďácích, kdy prý odstartovali boom zájmu o prkna. A kdyby ne, rýsuje se už další šance. Producent Jan Nejedlý (je podepsán právě i pod Snowboarďáky) pracuje na dalším filmu. Bude o fotbale.
Veni, vidi, vici - v kinech: od 6. srpna; režie: Pavel Göbl, Jiří Chlumský (režijní supervize), kamera: Tomáš Juříček; hrají: Filip Tomsa, Jitka Kocurová, Sandra Nováková, Bob Klepl, Václav Postránecký, Iveta Dušková aj.; film o filmu - 7. 8. ve 14:20 na ČT1.
