Sto padesát let starý příběh a jeho paralely se současným světem. Tak pojalo Dostojevského román Běsi brněnské Národní divadlo. Dramatik Roman Sikora nevytvořil klasickou dramatizaci, ale spíš scénář na motivy ruského spisovatele. Text je výjimečný například specifickým jazykem, postavám předepisuje patologické jazykové jevy, které symbolizují rozpad hodnot či společenský chaos.
Běsi Fjodora Michajloviče Dostojevského z roku 1872 zachycují svět na rozhraní dvou věků a portrétují generaci, která se snaží vymanit z pokrytecké morálky a přežitých norem. Při tom váhá mezi mysticismem a pragmatismem, vírou a nihilistickým násilím, Bohem a revolucí. Hodnotové rozpory reprezentuje čtveřice mužských protagonistů.
„Dostojevský zachytil stav dezorientace, očekávání velkého třesku, zásadní společenské změny,“ uvedl dramaturg Martin Kubran. Podle něj však literát do svých děl vkládal také satirický humor a má co říct i dnes. „Doba jde Dostojevskému do náruče. Jisté tektonické zlomy, které společnost momentálně prožívá, jsou v Dostojevském pojmenované,“ věří režisér Martin Čičvák.
Na poměry Reduty, která je komorní scénou Národního divadla Brno, jsou Běsi početně obsazená inscenace. Účinkuje v ní sedmnáct herců včetně hostů. Náročný byl pro herce i specifický jazyk. „Je to těžší, než se zdá, protože si člověk myslí, že může improvizovat, ale ono to pak nedává smysl. Text od Sikory je napsaný opravdu precizně,“ zhodnotil představitel Petra Štěpánoviče Verchovenského Petr Bláha.
Běsi nepatří k často inscenovaným titulům. Národní divadlo Brno je naposledy nastudovalo v roce 1992. O pět let později je nasadilo pražské Národní divadlo s Jiřím Štěpničkou či Josefem Vinklářem. Před jedenácti lety stejnou předlohu v jiné úpravě inscenovala Husa na provázku, kde jí dali podtitul Stavrogin je ďábel. Nová verze Běsů má premiéru 17. prosince.
