Své dojmy z dospívání ve východním Německu sedmdesátých let přenesla do pražské galerie Fotografic umělkyně Silke Kochová. Drobné vesmírné objekty poskládané z předmětů denní potřeby odkazují na vesmírné utopie i atmosféru studené války.
V roce 1978 vzlétl do vesmíru první východoněmecký kosmonaut Sigmund Jähn. V té době bylo Silke Kochové čtrnáct, dojmy z období závodů v dobývání vesmíru v ní ale rezonovaly ještě dlouho poté.
„Když jsem začala tvořit, přemýšlela jsem hodně nad tím, že v šedesátých a sedmdesátých letech chtěli všichni cestovat do vesmíru, zároveň ale stavěli zdi. Takže na jednu stranu měl člověk pocit, že může úplně kamkoliv, a na druhou byl problém přejet hranice,“ popisuje paradox, v němž její generace dospívala.
V pražské galerii vystavuje soubor fotografií a také samotné „vesmírné“ objekty, které na nich zachytila. Materiál pro svoje sošky nasbírala na bleších trzích, vytvořila je z charakteristických dobových předmětů: kalíšků na vejce, termosek nebo váz. Chtěla tak upozornit na další paradox – hravost a barevnost tehdejšího designu v kontrastu k atmosféře ve společnosti.
Umění na univerzitě v Lipsku začala Silke Kochová studovat v čase velkých společenských změn – nedlouho po pádu Berlínské zdi. Později vystavovala v Nizozemsku, Norsku nebo USA. V Praze je její výstava s názvem After gravity's rainbow k vidění do 2. září.
