Nejhodnotnější počiny v oblasti audiovizuální tvorby odměnil Český filmový a televizní svaz FITES výročními cenami. Za přínos české a světové kinematografii udělil Cenu Vladislava Vančury režiséru Vojtěchu Jasnému, jehož díla z 60. let Procesí k panence, Až přijde kocour či Všichni dobří rodáci patří mezi nejvýznamnější v české kinematografii. Cenu si odnesl i moderátor pořadu ČT24 Hyde Park Civilizace Daniel Stach.
Devadesátiletý filmař převzal loni v listopadu Zlatou medaili Akademie múzických umění - před 70 lety byl jedním z jejích prvních studentů v oborech kamera a režie. Dnešního ceremoniálu v Kulturním domě Plzeňka v Berouně se však kvůli zdravotnímu stavu nezúčastnil; křišťálovou plastiku za něj převzal producent Aleš Hudský.
Vančurovou cenou byli od poloviny 90. let vyznamenáni například Jiří Menzel, Věra Chytilová, František Vláčil, Jan Špáta, Jiří Hubač, Arnošt Lustig, Miroslav Ondříček, Drahomíra Vihanová, Zdeněk Svěrák či Miloš Forman.
Další prestižní ocenění nesoucí jméno exprezidenta Václava Havla udělující se za přínos občanské společnosti převzal z rukou jeho bratra Ivana moderátor publicistického pořadu Hyde Park Civilizace Daniel Stach.
Cenu Josefa Škvoreckého za adaptaci literárního díla obdržel za odvahu, fantazii, vtip a invenci scenárista a režisér Petr Zelenka. Knihou historika Jana Tesaře Mnichovský komplex se volně inspiroval pro scénář snímku Ztraceni v Mnichově.
Mimořádné ocenění udělila porota v čele s Vladimírem Justem ukrajinskému režisérovi Olegu Sencovovi, nespravedlivě odsouzenému na 20 let za údajnou teroristickou činnost, ve skutečnosti pak za kritiku ruské okupace Krymu. Soud vyvolal mezinárodní protesty, k jeho propuštění vyzvala Evropská unie, Spojené státy i české ministerstvo zahraniční a Česká filmová a televizní akademie a FITES, který ho dnes podpořil otevřeným dopisem.
Zcela zvláštní ocenění - Zlatý citrón udělili porotci senátoru Janu Velebovi „za opakované, politicky motivované vyhrožování České televizi“. Tuto anticenu poprvé dostal Václav Klaus, předloni tvůrci seriálu Sanitka II jakožto symbolu profesního úpadku dramatické tvorby televize veřejné služby a pak Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR za neprůhledný systém volby mediálních rad.
