Filozofující monodrama podle Jacka Londona Tulák po hvězdách o nepokořitelnosti lidského ducha premiérově uvedlo pražské Divadlo Viola. Úspěšný kus přivezli z brněnské metropole režisér František Derfler s Alfredem Strejčkem a Štěpánem Rakem.
Inscenování dramatického příběhu plného touhy po lásce a svobodě se už před desetiletím ujala Dagmar Sedláčková, tehdy se forma více blížila divadelnímu pásmu. Později, po hereččině smrti, upravil Alfred Strejček scénář do podoby vnitřního monologu a přizval svého dlouholetého uměleckého partnera Štěpána Raka ke kytarovému doprovodu. Kytara zde zastupuje regulérního spoluhráče, hlasy alter ega, vykouzlí též dominantní zvuky vězeňského prostředí.
Dialog vnitřních vibrací
„Navázali jsme na dialog, který spolu vedeme už přes pětadvacet let. Tentokrát poprvé v ryze divadelní řeči,“ dodává Alfred Strejček, který ve hře přesvědčivě ztvárňuje doživotního odsouzence Darella Standinga. Představení nemá velké prostorové nároky, takže dobře padne jak brněnské sklepní scéně Divadla U stolu, tak komornímu jevišti Violy.
Ztvárnění vybraných pasáží Londonova sto dva let starého textu nepostrádá silnou sugesci ani jistou poetičnost. V první vrstvě děj popisuje drsné reálie věznice a komplikované vztahy v ní, v té druhé se stává duchovní kontemplací. Autor se inspiroval skutečným příběhem a takto opravdově také jeho protagonista přistupuje k interpretaci tématu.
Stěžejní zápletku tvoří morální přehmat profesora Kalifornské univerzity, který zabije svého kolegu a je odsouzen na doživotí, navíc ho ve vězení obviní ze spiknutí, takže tráví čas na samotce a ve svěrací kazajce. Extrémní životní situace ho přivádí k meditacím a výstupům z těla, systematicky pracuje na duchovní síle.
Kytarový virtuos Štěpán Rak komentuje dění na pódiu, nenápadný ve své fyzické přítomnosti, výrazný hudební improvizací, zpěvem, pískáním. S Alfredem Strejčkem se podrobně znají, vzájemně si naslouchají. Splynutí duší je znát, pořad má precizní návaznost ve všech směrech. Osobitý styl obou aktérů rovnoměrně rozděluje diváckou pozornost. Na své si přijdou hloubaví diváci, kterým se dostane moudrého povzbuzení.
Exkurze minulými životy
Dřevěný stůl, židle, hrnek a dva světelné štychy jsou jediné dekorace či rekvizity inscenace. Doménou Alfreda Strejčka byl vždy umělecký přednes, oceňuji, že v případě Tuláka po hvězdách šel více hereckou cestou než recitátorskou. Jeho projev má různé nuance, od duševně i zdravotně podlomeného starého muže po nestárnoucí bytost se zájmem o vše nové, včetně vášnivých vztahů.
„Silný duch se nepodrobí nikdy,“ tvrdí hlavní hrdina, který putuje minulými životy francouzského šlechtice nebo římského vojáka. V duchovním smyslu jde o transformační autorský tvar, v němž vynikají svobodný lidský spirit, virtuózní zvuk koncertní kytary a poctivý herecký výkon. Přesah do současnosti je jasný: „Oč jemnější mravnost se káže dnes?“ než kázal Ježíš či Buddha…
Alfred Strejček se Štěpánem Rakem nastudovali řadu projektů, jako například Biblická zastavení, Koncert pro Mistra Jana nebo Vivat Comenius. V Divadle Viola svého Tuláka po hvězdách reprízují 30. října, v brněnském Divadle U stolu o týden dříve.
