Historicky významná gesta, proměna těla nebo duchovní principy jsou tématem děl fotografa Ivana Pinkavy vystavených v pražské Galerii Václava Špály. Součástí výstavy s názvem Symploké jsou zároveň díla tří zahraničních umělců.
Pinkava se například vrací ke gestu pokleknutí – symbolu pokory, ale i trestu, slabosti nebo ponížení. V uměleckých dílech se objevuje po staletí. „Pracuju na jedné straně s jakýmsi principem posvátnosti a na druhé straně s určitou herezí, protože se dotýkáme nahoty, která může být vnímána kontroverzně, ale může znamenat i čistotu,“ přibližuje Pinkava svůj pohled.
Čím výš návštěvník stoupá galerijním prostorem, tím více se z fotografií vytrácí lidská tvář. Pinkava fotografuje staré molitany, zbytky materiálů, které schránku člověka jen vzdáleně připomínají. Se stejným materiálem pracuje i umělkyně Julie Haywardová, jež svým dílem do výstavy vstupuje.
„Ten materiál mě fascinuje schopností se rozpadat, oxidovat, být měkký, ale současně asociovat v mnoha věcech lidskou figuru nebo haptičnost, kterou má v sobě a která nám připomíná lidskou kůži, včetně zranění,“ podotýká k molitanu Pinkava.
V posledním patře galerie se člověk i jakákoliv lidská gesta už zcela vytrácí. K vidění tu jsou pouze nefigurální motivy. „Pracuju tady výhradně s nějakými civilizačními zbytky, jsou tu staré stavební polystyreny, smršťovací fólie, které pracují s principem pádu, levitace,“ uzavřel Pinkava.
Podobně se k umění staví i švýcarská umělkyně Frenzi Rigling. Ta samu sebe považuje za sběratelku nepodstatných věcí. Její tvorba – stejně jako Pinkavovy fotografie – jsou tak zprávou o lidské existenci, i když na nich lidé zcela schází. Výtvarný komentář k Pinkovavě fotografiím na výstavě dodává ještě slovenský malíř Robert Bielik.
