Galerie Václava Špály

Výstava malířky Jany Šárové v Galerii Václava Špály se jmenuje Fusion, tedy Fúze. Jde i o způsob, jakým své obrazy tvoří. Propojuje v nich motivy cizích kultur, různých věků i své vlastní přítomnosti.

Zeminu, přírodniny nebo zrezlý odpad ze skládky umístili umělci do pražské Galerie Václava Špály. Díla dvou desítek tvůrců apelují na udržitelné a ohleduplné vztahy lidí navzájem i člověka k přírodě. Ukazují, jak je příroda lidským působením kontaminovaná, a některá naznačují, že by se mohla pokusit nastolit znovu rovnováhu i bez člověka. Výstava Seno, skládka, sláma odkazuje k projektu Zorky Ságlové z roku 1969. Průkopnice českého land artu ho tehdy vytvořila pro stejný galerijní prostor.

Daguerrotypie začala „konzervovat“ uplývající čas v první polovině devatenáctého století. Dnes se už nepoužívá. Umělec Ondřej Přibyl se přesto k tomuto fotografickému procesu vrací. Na výstavě Tunelové vidění v pražské Galerii Václava Špály zkoumá, zda daguerrotypie může obstát i v současnosti.

Obvykle vdechuje nový život nalezeným předmětům a vytváří s jejich pomocí vlastní mytologii. Po letech se František Skála rozhodl vyprávět své příběhy malbou na výstavě Obrazy ze mě v Galerii Václava Špály.

Obrazy výtvarnice Radky Bodzewicz provádí návštěvníky věčným cyklem. V současnosti vystavuje v pražské Galerii Václava Špály. K cyklu In illo tempore, tedy „v onom čase“, se inspirovala jednou z nejslavnějších knih filozofie náboženství – Mýtem o věčném návratu od Mircei Eliadeho.

Jak může vypadat krajina? Jednu z možných podob představuje výtvarnice a designérka Patricie Fexová na výstavě v pražské Galerii Václava Špály. Ve Skladu krajin ukazuje, jak na lidské oko působí různé barvy a přechody mezi nimi.