Zeminu, přírodniny nebo zrezlý odpad ze skládky umístili umělci do pražské Galerie Václava Špály. Díla dvou desítek tvůrců apelují na udržitelné a ohleduplné vztahy lidí navzájem i člověka k přírodě. Ukazují, jak je příroda lidským působením kontaminovaná, a některá naznačují, že by se mohla pokusit nastolit znovu rovnováhu i bez člověka. Výstava Seno, skládka, sláma odkazuje k projektu Zorky Ságlové z roku 1969. Průkopnice českého land artu ho tehdy vytvořila pro stejný galerijní prostor.
Seno, skládka, sláma upozorňují na přírodu kontaminovanou člověkem
Seno, skládka, sláma upozorňují na přírodu kontaminovanou člověkem (zdroj: ČT24)
Akční umělkyně Zorka Ságlová před více než půlstoletím navezla do galerie schnoucí seno, vojtěšku a slámu, které s přáteli chodili pravidelně obracet, a k této činnosti vybízeli také publikum.
„Tu činnost moc dobře znala, protože pocházela ze sedlácké rodiny. A její rodina, konkrétně její strýc, měla i přímou zkušenost s tím, jak těžké v té době bylo vzdorovat režimu, který razil systém kolektivizace,“ podotýká kurátorka Veronika Čechová.
Při ukončení výstavy zahrála tehdy nová kapela The Plastic People of the Universe a v návaznosti na to vznikla i série fotografií Jana Ságla zachycující undergroundové muzikanty na balících slámy.
Ságlová tak do bílé galerie, v době, kdy většina výstav prezentovala malby, sochy a objekty, přinesla prvek přírody a krajiny a prvek práce a běžného života. Tímto způsobem se připojila k mezinárodním tendencím v umění dnes nazývaných land art, environment nebo akční umění či sociální plastika. Ságlová si však vysloužila příkré odsouzení nejen ze strany veřejnosti, ale také oficiálních struktur uměleckého provozu tehdejšího Československa.
„Kompostované“ umění
Aktuální výstava na koncept Zorky Ságlové navazuje a dává mu současný kontext. Polská umělkyně Diana Leloneková vytvořila instalaci inspirovanou kompostováním. Do galerie navezla dvě tuny hlíny. Leloneková ve své tvorbě reflektuje vztah člověka k životnímu prostředí.
V Galerii Václava Špály prezentuje například přírodniny, které nalezla při svých výzkumných projektech, například při trasování migračních cest čápů, které negativně ovlivňují důsledky lidského konzumerismu, klimatické změny a neudržitelná produkce odpadu, nebo při zkoumání zaniklých vesnic v oblastech důlní těžby. „Také používám různé rostliny, které se mohou objevit na místech, které lidi zničili. Jsou velmi mocné a dokážou renovovat zničenou přírodu,“ doplnila.
Hanna-Maria Hammari, Warm worm warm wurm, 2022
Instalace Diany Lelonekové zároveň slouží jako scéna pro umístěn děl dalších tvůrců. Vybraná díla se zabývají kritikou antropocentrismu, udržitelnými vztahy, soužitím i perspektivou, že kontaminovaná příroda znovu nastolí rovnováhu, přičemž člověk se tohoto procesu ale také nemusí zúčastnit. Z vystavených instalací, objektů, filmů a maleb vznikly některé přímo pro výstavu.
Seno, sláma, skládka, připravené kurátorským týmem Společnosti Jindřicha Chalupeckého, oslovuje návštěvníky galerie do 3. května.