Česku se v pátek podařilo zdolat Skoty ve fotbale 1:0, což byla pro nás Čechy mimo jiné příležitost k masáži ega. Když nám to Britové nemohli oplatit na poli sportovním, natřeli to Praze alespoň prostřednictvím hudby. Skotská kapela The Cinematics v sobotu Čechům předvedla, jak se má pořádně dělat muzika. Nechyběl jim styl, talent, energie a profesionální přístup. Mimo talentu jsou právě toto ty nejčastější složky, které tuzemské skupiny postrádají. Trocha lekce neuškodí…
Rozehřívači Rara Avis se hudebně jemně dotýkali stylu britských kytarovek. Jejich třičtvrtěhodinový set se snažili skutečně prodat, na svůj výkon se nesmírně soustředili. Čtveřice mladíků z Prahy cedila krev a během pár minut se koupala ve vlastním potu. Kvůli svému překotnému snažení ale působili lehce odosobněně. Frontman se po pódiu rozháněl s kytarou, avšak věrohodnost těchto gest pokulhávala daleko za přesvědčivostí.
To hlavní hvězdy, rodáci z Glasgow, se představili v typickém britském outfitu, tedy úzké nohavice, slušivý kabátek či košile a na ozdobu kravatu nebo šátek kolem krku. Slušní hoši, mohl by se jeden domnívat. Jakmile ale rozezvučeli své nástroje, myšlenka na pokorné gentlemanství se rozplynula. The Cinematics spustili neúnavný kolotoč indie písní, při němž se utvářelo kolečko skákajících a vřískajících fandů. S postupem večera se tento kruhovitý útvar neustále rozšiřoval, až pohltil většinu přítomných. Nešlo zkrátka vzdorovat.
The Cinematics se nezdržovali s trapnými řečmi, dokonce ani neztráceli svůj vymezený čas přitroublým roztleskávání publika. Při každém gestu působili nesmírně přirozeně. Zpěvák Scott Rinning prožíval témata, o nichž zpíval, sem tam prohodil nenucený vtípek a bylo. Snažil se u toho nevnímat neúnavný atmosferický dým, který úspěšně vyudil všechny přítomné a znemožnil klimatizaci zbavit sál tak hutné mlhy.
Sympatická čtveřice zabředává mimo indie stylu i do označení alternativního rocku. Pro někoho, komu zní tyto pojmy jako prázdné fráze, může přirovnat Skoty k tradičním britským „kytarovkám“. Ty obvykle slouží jako vzory začínajícím českým kapelám - ať už v technice, melodiích, či preciznosti. Konkrétně The Cinematics se neopakují, produkují zajímavé písně, aniž by vykrádali sami sebe (což je poslední dobou u leckterých umělců na denním pořádku). Silnou stránkou je i charismatický hlas frontmana, díky němuž ostrovany snadno rozpoznáte.
Sobota po sobě zanechala stopu nevšedního hudebního zážitku a vyvolala modlitby, abychom se v Česku jednoho dne dočkali také tak kvalitní (a klidně nejen) klubové show. Večer přebil i neklidný pocit z hostitelského klubu Meet Factory v Holešovicích, do něhož se bídně dostává. Nemile využívá slovní hříčky svého názvu (Meet Factory lze snadno zaměnit za Meat Factory), jelikož zvenčí skutečně vypadá jako masna, do které se návštěvníci nevědomky hrnou na porážku. Přece jen si člověk oddechne, když uniká z klubových stěn bez úhony…
The Cinematics, majitelé desek „A Strange Education“ a „Love And Terror“, vtrhli na scénu v roce 2003, aby o dva roky později podepsali smlouvu s producentem Simonem Barnicottem, který má na triku spolupráci například s Artic Monkeys, s Kaiser Chiefs anebo s neméně slavnými Editors. Letos se zavřeli do studia, aby vyprodukovali třetí studiovou desku, jež by měla vyjít koncem roku 2010.
- Rara Avis autor: Kristina Bílá, zdroj: Kristina Bílá http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2012/201114.jpg
- Scott Rinning, zpěvák The Cinematics autor: Kristina Bílá, zdroj: Kristina Bílá http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2012/201117.jpg
- Skotská kytarová čtveřice The Cinematics zdroj: United Islands http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1759/175826.jpg
