Pražská energetika přišla ve čtvrtek večer o značný výdělek. Největší hodnotu energie a jiskření totiž naměřili v pražském Fóru Karlín, kde se konal křest desky A/B od kluků z Hanspaulky. Tata Bojs sice neměli konfety ani nikdo nelítal vzduchem, na dvě hodiny však spojili kolem čtyř tisíc lidí a ukázali, že i přes notný úspěch je ještě nespolkla komerce a pořád těží z vlastní osobitosti.
Tata Bojs si pozici jedné z nejlepších českých kapel poctivě budovali od desky Jaro/Divnosti a před čtyřmi lety ji definitivně pojistili vynikající Ležatou osmičkou. Pochyby o kvalitách téhle sestavy nejsou na místě. I s devátým řádkem v diskografii A/B se lze chlubit, dokonce i naživo.
Jsme moderní lidi s moderním foťákem
Proběhlo Mardošovo klasické nevinné přivítání a publikum se už hned dozvědělo, že „minulost je past a přítomnost je prezent“. Nadčasovou rychle vystřídal Gastronaut, S ní, Sonda a další novinky. Celou sestavu (společně s hostujícím triem Yellow Sisters) obklopily LED obrazovky, na nichž se odvíjely audiovizuální libůstky, na kterých pracoval Milan Cais cca rok. Mezi nejlepší projekce patřil hlavně vesmírný výlet s Radioamatérem nebo transformace lidstva v Moderní lidi.
Tata Bojs dali publikum takovou kvalitu, jakou čekalo. Mardoša typicky provětrával tenisky hopsáním z jednoho místa na druhé. Jeho bratr ve zbrani se výjimečně tolik neschovával za bubny a díky druhým bicím si protáhl nohy víc, než má ve zvyku, a v průběhu Běžce si zasportoval na běžícím páse. Křest A/B proběhl originálně. Současná doba si totiž žádá technologická řešení, a tak se album s vinylem na vyžádání neutopily v bublinkách sektu, ale v záblescích mobilních fotoaparátů.
Nechyběly samozřejmě pecky ze starší diskografie. S nimi nastoupila i vřelost a opravdovost, které mají pánové ulito na příští životy. „Tohle bych vám přál zažít,“ zahlásil k lesu zvednutých rukou ke konci Cais. I když je to možná jen placebo, příznivci Tata Bojs z nich necítí kalkul ani účelovou prvoplánovost.
Někteři publicisté vyčítají „tatáčům“ strnulost a zbytečné sázení na jistotu. Kam ale postupovat, když jste v té nejvyšší lize a fanoušci to poznají? Udržet vysokou laťku je ještě těžší, než se k ní vytáhnout. Jak ostatně zpívali Midi Lidi, kteří navodili skvělou atmosféru: „Nejen že tě miluju, ale mám tě i rád.“ Tak nějak to mají s tatA/Bojs po čtvrtku pražští návštěvníci určitě.
