Praha – Televizní seriál Sanitka natočil režisér Jiří Adamec podle scénáře Jiřího Hubače před čtvrtstoletím. První díl z celkem jedenácti s titulní písní Můj čas, kterou s textem Zdeňka Borovce nazpívali Hana Zagorová, Stanislav Hložek a Petr Kotvald, se na obrazovkách objevil 25. ledna 1984. Osudy doktora Vojtěcha Jandery a celé pražské záchranky od 50. do 70. let lákaly diváky před pětadvaceti lety stejně jako dnes. Díky hereckým výkonům, povedenému scénáři i dobové atmosféře.
Skutečné reálie, hvězdné obsazení
Sanitka se natáčela na skutečném dispečinku záchranné služby v pražských Holešovicích. Kromě autentického prostředí byl seriál zajímavý také poměrně věrnou rekonstrukcí vývoje pražské záchranky druhé poloviny 20. století. Zachycuje, jak se během let měnily automobily i vybavení – v seriálu si postupně zahrály vozy Škoda 1201, jugoslávské sanitky IMV 1000 a ke konci i „dvanácettrojky“, které ve své době znamenaly pro záchranáře vítané zlepšení.
Neméně přitažlivé bylo pro diváky i hvězdné herecké obsazení. Hlavní roli čestného doktora, který dá před lukrativní kariérou v nemocnici přednost náročné službě u záchranné služby, hrál Jaromír Hanzlík, jeho náročného, ale spravedlivého šéfa pak ztvárnil Josef Vinklář. Mezi ženským publikem byl bezesporu nejoblíbenější doktor Richard Skalka v podání Jiřího Bartošky, kvůli jehož smrti na leukémii slzely nejen seriálové postavy.
Ani Sanitka ale nebyla úplně apolitická, vedle běžných reálií té doby, jako byly schůze všeho druhu, se tvůrci vypořádali i se „zrádnou“ emigrací. Asi nejzápornější postavou seriálu byl totiž doktor Mádr v podání Petra Kostky, který zklamal Janderovu důvěru a v jednom z dílů zůstal po kongresu v Kodani na Západě.
Havárie letadla - náročná tečka
Do paměti diváků i filmařů se ze všech dílů asi nejvíce zapsala scéna o zásahu pražských záchranářů u letecké havárie. Závěrečná epizoda, která se inspirovala skutečným neštěstím z října 1975, kdy po pádu jugoslávského letounu DC-9 nedaleko Suchdola zahynulo 74 lidí (další čtyři desítky cestujících ale i díky rychlému a profesionálnímu zásahu lékařů přežily). Náročné záběry, pro které filmaři použili i vyřazený dopravní letoun, se tehdy natáčely na pláni za barrandovskými studii.
„Vyrobit odpovídající trosky z tak velkého kolosu není vůbec maličkost,“ vzpomínal po letech vedoucí produkce Karel Kochman, podle kterého nakonec s destrukcí vysloužilého iljušinu museli pomoci odborníci na demolice domů. Snadné to během natáčení neměl ani kameraman Juraj Šajmovič. „Juraj dokonce točil ruční kamerou přivázaný na stupátku jedoucí sanitky,“ popisoval nebezpečnou práci svého kolegy scenárista Jiří Hubač.
Sanitka po dvaceti letech?
Zatímco jiný, stejně úspěšný seriál Československé televize – Nemocnice na kraji města – se dočkal pokračování, které se pokusilo navázat na tehdejší úspěch, Sanitka po dvaceti letech se ještě netočí. Zatím, protože autoři si s myšlenkou na pokračování už několik let pohrávají.
Dokonce už se připravuje scénář, ale náročné natáčení, které by podle Adamce přišlo na více než 100 milionů korun, zatím není na pořadu dne. „Hledá se nějaký sponzor, který by to zafinancoval. Když se nějaký najde, tak se do toho pustíme,“ připustil letos v červnu představitel doktora Jandery Jaromír Hanzlík.
