Na Modrý tábor se můžete v srpnu s rodinou vypravit spolu s Mikulášem populární autorské dvojice Goscinny-Sempé. Divadlo v Celetné totiž inscenovalo Mikulášovy prázdniny, čímž navázalo na loňské Mikulášovy patálie. V dramaturgii Lenky Bočkové a režii Filipa Nuckollse je významným stavebním prvkem hry svižná scénická hudba Dana Fikejze. Text přeložila Tamara Sýkorová Řezáčová.
Podle režiséra byl úspěch Mikulášových patálií docela nečekaný. Připravit jejich pokračování šlo dobře, protože dané postavy už existovaly. "V jedničce je to jenom sled skečů za sebou, zde se jedná o příběh, který má začátek a konec. Specialitou Mikulášových prázdnin je muzikálové číslo," slibuje režisér Filip Nuckolls. Musím uznat, že Fikejzova muzika je energetickým centrem humorných situací. Také Milena Steinmasslová u mikrofonu na rampě rozšíří role maminky a paní učitelky o hudební divu. Vše se odehraje, když Vendelín sní o různých druzích čokolády.
Vendelín (Zdeněk Charvát) má, jako v knize, stálý apetit. Chuť na občerstvení vyvolává, kromě revuálního čísla s čokoládou, i scéna, v níž se na výletě rozdávají svačiny. Mikuláš (Matouš Ruml) není typicky hlavní figurou, spíše rozehrávačem představení, v jehož průběhu se stává pouze jedním z bandy kluků. Vyprávění akcentuje jednotlivé aktéry podle toho, který motiv právě rozvíjí. Mudrlant Celestýn (Petr Lněnička) nepůsobí jako neoblíbený šprt, spíše málo chápaný intelektuál, což mi bylo sympatické. Zkrátka je zábavný fakt, že i Albín (Marek Němec), Augustýn (Lukáš Jůza) a Kryšpín (Aleš Petráš/Václav Jakoubek) před vámi rozverně skotačí.
Dětství nás spolehlivě vede do pohody. Obrazotvornost probouzí nápaditá scénografie Pavla Kodedy, kterou si herci sami hbitě přestavují. Tábor tvoří čtyři dřevěné stožáry s plachtou vzadu, stavění stanů patří k náplni prvního dne na osadě. Dřevěné lavice s kovovou konstrukcí (předtím sedadla vlaku nebo autobusu) poslouží coby podsady i latríny. Scénu chlapecké schůze na záchodcích provází neustálý smích. Svůj tajný spolek Nedohonitelných zakládají se staženými kalhotami a s toaletními papíry v ruce.
Odstranila bych paruky (maminka, paní učitelka, holič), bez nich by byla recese opravdovější. Zlatavé dámské mikádo lazebníka je hodně „crazy“, ovšem Mileně Steinmasslové to sekne i v těch parukách. Jinak kostýmy Jana C. Löbla střídmě ilustrují prostředí a dobovou módu. Herci nedisponují nadbytečnými rekvizitami, hrají s batohy, kufry, baterkami a flétnami. Situace mimo tábor se odehrávají bez dekorací, svícení je civilní. Občas hudba překrývá rychle sekaný monolog, v místech, kde herec stojí profilem či zády k divákovi. Do skautských etud jsou vtipně zapojeny české trampské písně, jako Červená se line záře nebo Nedvědův hit Podvod (…je skoro půlnoc a z kostela zvon mi tě připomíná…).
Efektní choreografii má scéna, kdy kluci veslují a Paní učitelka se opaluje na přídi lodi (okraji jeviště). Diváckou pozornost drží bobříci mlčení i odvahy, stejně jako náročné pěší túry. Ozvláštněním komedie je kinematografický part promítání naučného filmu netechnicky založenou paní učitelkou. Křečovitě vyznívá Mikulášův příjezd domů, kde si hystericky vydupává rodičovskou pozornost. „Rodiče, když se vrátíte domů z prázdnin, tak jsou úplně nesnesitelní.“ Tatínek, ředitel a táborový vedoucí Bertrand Bašta, Pavel Lagner je výrazný zjev i hlas typu Petra Čepka. Jeho řečnický um mě zaujal už před lety na vernisážích výtvarné skupiny Tvrdohlaví.
Knížek o malém Mikulášovi u nás vyšlo od sedmdesátých let tucet. Inspirací představení byly knihy vydané nakladatelstvím Albatros. V přívětivé stopáži (půldruhé hodiny bez pauzy) hrají: Milena Steinmasslová, Pavel Lagner, Matouš Ruml, Petr Lněnička, Zdeněk Charvát, Aleš Petráš/Václav Jakoubek, Lukáš Jůza, Marek Němec. Letní speciál Mikulášovy prázdniny v Divadle v Celetné proběhne 30. a 31. srpna, vždy od půl páté i od půl osmé, a pak ještě sedmkrát v září. Během srpna a září vás v Celetné čekají také vančurovsky laděné inscenace Rozmarné léto či Rozmarný bonus.
