Ayot St. Lawrence / Praha - George Bernard Shaw, irský dramatik, prozaik a esejista, od jehož úmrtí uplynulo 60 let, stvořil moderní anglické drama se vší břitkostí a svěžestí jazyka. A obnovil nezávislé anglické divadlo. Je považován za nejdůležitějšího britského dramatika po Shakespearovi. Byl mistrem slova, důkladně se zamýšlel nad možnostmi jazyka, měl zálibu v paradoxu a jazykovém vtipu. Svou tvorbou ovlivnil i řadu zahraničních autorů, například i Karla Čapka. Jeho dílo mělo značný vliv na utváření veřejného mínění.
Shawův jasný, kritický a ironický intelekt se nejvíce uplatnil v dramatických hrách. Například Záletník Leonard se soustřeďuje na problém sexu. Hra vychází ze Shawovy milostné avantýry, při níž se o něj popraly dvě ženy. Při uvedení jiné jeho hry s názvem Druhý ostrov Johna Bulla se sám anglický král Edward VII. prý tolik smál, že pod ním prasklo křeslo.
Vrcholem jeho tvorby je drama Saint Joan o Johance z Arku z roku 1923. Největším problémem historie je podle něj to, že lidé nejsou schopni rozpoznat skutečnou lidskou velikost, takže právě ti, co se nejvíce zasluhují o proražení nových cest, musí za svou svatou vášeň k životu platit smrtí.
Jeho nejslavnější komedií je Pygmalion, který byl převeden do neméně slavného muzikálu My Fair Lady se skvostnou Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Hra v Londýně po svém uvedení v roce 1912 vyvolala rozruch, na jevišti totiž zaznělo dosud neslýchané šťavnaté zaklení „bloody arse“. Název Pygmalion upomíná na antický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla život a řeč.
„Hra by vůbec neměla mít zápletku, neboť má-li v sobě trochu přirozeného života, zkonstruuje se sama jako rozkvétající rostlina mnohem podivuhodněji, než by ji autor dovedl konstruovat záměrně.“
Narodil se 26. července 1856 v Dublinu ve staré, ale dosti zchudlé protestantské rodině. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, stal se z něho alkoholik. Mladý Shaw od patnácti pracoval v dublinské realitní kanceláři. Nikdy nezískal univerzitní vzdělání a vše se učil sám. Vzdělání mu zajistila četba v knihovně Britského muzea.
Od roku 1879 začal psát romány se satirickými rysy, které byly vydány až v době jeho věhlasu. Vyznačují se nezralostí, ale zároveň odvážnou útočností. Hrdinou bývá často mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám.
Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla Shawova žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931. O rok později se vydal do Jižní Afriky a následující rok do USA, kde však sklidil velký neúspěch, protože přednášel o znárodnění amerického průmyslu.
Po smrti manželky Charlotty Payneové-Townsendové, kterou si vzal v roce 1898, už Shawa mnoho netěšilo. Sám zemřel roku 1950 ve své venkovské vile ve střední Anglii v Ayot St. Lawrence, kde žil přes 40 let.
Nobelova cena za literaturu mu byla v roce 1925 udělena „za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira v sobě často zahrnuje osobitou poetickou krásu“.
