Jako na jednoho z nejvýraznějších hudebních publicistů posledních dekád vzpomínají na Vojtěcha Lindaura kolegové z branže ve výpravné publikaci Manitou Sin Desi. Podílelo se na ní přes šest desítek lidí: jeho příbuzní, přátelé i někdejší spolupracovníci z hudebních časopisů.
Za komunismu pracoval jako hudební dramaturg a přispíval do několika periodik. V 80. letech uspořádal v Praze utajený koncert zpěvačky Nico, a to ho stálo zaměstnání. Produkoval i první oficiální nahrávky kapel jako Precedens nebo Psí vojáci. Začátkem devadesátých let pak založil časopis Rock and Pop, jenž vychází dodnes.
„Je to vzpomínková koláž, troufám si říct i dokument doby. Protože jsme zaznamenali vznik časopisu i to vystřízlivění,“ říká spoluautorka knihy a Lindaurova dcera Magdalena Lindaurová. „Oni (čtenáři, pozn. red.) byli strašně hladoví po informacích a my jsme byli strašně hladoví, nadržení, natěšení jim informace dávat,“ sdělil ČT v roce 2010 Lindaur.
Jako nejdůležitějšího novináře v české populární hudbě posledních třiceti let Lindaura v úvodu publikace tituloval jiný slavný hudební novinář, 87letý Jiří Černý. „Když si proberu českou hudební publicistiku 90. let, tak je tam místo Vojty Lindaura nezastupitelné. Dokázal dlouhá léta držet prst na tepu doby a měl cit chytit to důležité, co se v 90. letech dělo,“ míní hudební historik a publicista Radek Diestler.
Glastonbury i vinné šenky
Kniha Manitou sin Desi, v překladu Ať rozhodne Manitou, vznikala pět let. Výrazným prvkem je už na první pohled obrazová složka. Velkou inspirací pro grafickou podobu knihy byly encyklopedie, které si Lindaur s číslováním i obsahem už jako náctiletý vyráběl.
Lindaur často jezdil na britský festival Glastonbury. Poprvé už v roce 1990. „On ten festival miloval. Říkal, že si tam jezdí odpočinout od komunismu. On se tam jezdil léčit z toho zážitku. Tak to říkal,“ míní Lindaurová. V publikaci nechybí ani Lindaurovy oblíbené recepty nebo průvodce po jeho oblíbených vinných šencích a hospodách. Společně s hudbou jeho další velké vášně.
