Současný německý dramatik Roland Schimmelpfennig si ze Shakespearova Snu noci svatojánské vypůjčil řemeslnickou scénu a předělal si ji po svém. „Čtyři barvité výklady temné díry ve zdi“ nastudovala brněnská Reduta pod názvem Kdyby, tak, a co pak.
Parta stavebních dělníků opravuje zchátralý dům. Meditují nad zdí, kterou mají zbourat, nevědí, zda není nosná. Navíc jeden z dělníků zmizí. Podobně jako v Shakespearově Snu řemeslník Klubko, jemuž elf přičaroval oslí hlavu. „Tady zmizí jistý dělník jménem Marek a řeší se záhada, jak se to vlastně stalo,“ upřesňuje režisér inscenace Thomas Zielinski.
Hra zároveň volně přechází ve vyprávění několika paralelních příběhů u piva a cigaret. Každá z postav si mluví o tom svém a zvláštním způsobem se přitom náhodně doplňují. „Je to jiný typ vnímání a diváckého požitku,“ upozorňuje dramaturg Martin Kubran. „Divák dostává informace jiným způsobem, než jak je na divadle zvyklý.“
Postavy dělníků se postupně dostávají až k apokalyptickým a utopistickým otázkám. Ne na všechny ale publikum dostane odpovědi - protože dělníci už mají padla. „To diváky koneckonců trošku nutí k zamyšlení, a to, říkám si, není málo,“ podotkl režisér.
Do mysteriózního představní Kdyby, tak, a co pak se v Redutě poprvé pustí ve čtvrtek 7. března. Do konce sezony má divadlo na programu ještě sedm repríz.
