Pro většinu dnešních návštěvníků je dílo (i život) Karla Havlíčka objevem. Tento intelektuál, vzděláním právník, prožil svá léta poznamenaná tehdejší českou nevábnou současností nápadně podobně jako statisíce dalších spoluobčanů. Svůj nelehký úděl odlehčoval až neuvěřitelnou posedlostí kresbou – vytvářel denně jedno dílo, pohybující se na zajímavé hranici mezi secesí, symbolismem, surrealistickou kresbou či dokonce zjevně díly medijními. Ta jsou ale oproti povrchnějšímu zařazování do oblastí souvisejících s automatickým kreslením, jeden čas velmi oblíbeným právě u stále pestře tvořící a fungující české surrealistické scény, které s sebou ovšem nutně přináší značné zjednodušení výtvarného projevu, u Havlíčka naopak precizně kreslířsky zvládnuta. Havlíček byl právě touto skupinou konstantně obzvláště ceněn, sledován, veleben – a je zjevné proč.
Probíhající výstava tento unikátní zjev představuje ve velmi klidné, jednoduché expozici, netříštící pozornost návštěvníka, ponechávajíc mu prostor pro soustředěné a intimní studium představovaných kreseb. Havlíčkovo kresebné mistrovství i svádějící čitelnost drobným zákoutím a prostorám doslova sedí. Za co je nutno MuMo také výrazně pochválit, je katalog, který nejen představuje autora obvyklým způsobem (zde vstupní text Petra Hlaváčka), ale připojuje fragmenty Havlíčkovy korespondence, studii Terezie Zemánkové či materiál Karla Teigeho, který pro mnoho mladších diváků může být samozřejmě zajímavým dokladem.
Právě spojení bohaté výstavy s texty v katalogu obsaženými předává zájemci klíč k zařazení a dekódování autorovy tvorby takřka nutný. Nejenže poznámkový aparát k životu autorovu a k jeho korespondenci až neuvěřitelně plasticky a přesně dokumentuje Havlíčkovo odhodlání a sílu přežít šokující společenské změny, zásadně devastující vývoj celé společnosti možná – s přihlédnutím k dnešní české politické, etické a hospodářské situaci – navždy (ach!).
Havlíček, vyrůstající v německém kulturním světě, (zpočátku Berlín, kde je jeho otec uznávaným scénografem velkých státních divadel, posléze atmosféra pražské Německé univerzity, plodný přátelský vztah s výjimečnou moderní osobností české architektury bratrancem Josefem Havlíčkem, práce v policejním systému první republiky, protektorátu a posléze v pár letech poválečných), se dostává do zásadního kontrastu s novou realitou. Tady jeho kresby, věnčeny navíc přiléhavými názvy, přejímají nejen roli jistého léčebného procesu, ale jsou postupně zařazeny MUDr. Ivo Pondělíčkem pod pojem fantaskního umění, jehož filosofii i postavení sám Pondělíček zpracoval v mistrovské populární práci z počátku let šedesátých, z velké části opřené o Havlíčkovo dílo, práci, pojetí a zkušenost.
Touha pojmout tuto výstavu nejen jako sdělení výtvarné, plnohodnotné a atraktivní, ale jako komplexní zprávu, svým způsobem exklusivní, současně pochmurnou a smutnou, i když plnou energie, je jasná. Teprve vnímání celého komplexu podané informace učiní pro návštěvníka Gigantomachie něčím výjimečným. Svérázná, originální a kvalitní cesta Muzea Montanelli tak pokračuje dál – nikoliv na pomyslném okraji, ale v roli nezastupitelné. A přes veškerý protimluv i osvěžující. Právě v této nelehké době.
Muzeum Montanelli, Nerudova 13, Praha 1, otevřeno úterý – sobota 12:00 – 18:00, neděle 12:00 – 16:00 hodin. Výstava potrvá do 21. října.
