Praha – Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM) vystavuje tkané pestré miniatury i rozměrné textilní plastiky od americké výtvarnice Sheily Hicksové, která se do těchto výstavních prostor vrací po více než dvaceti letech. Inspirací jí byla nejen společenská a sociální témata, ale také vlastní život, který autorka reflektuje tkanými obrazy, a vytváří tak unikátní deník.
Jedno sto maličkostí Sheily Hicksové
Samotná výstava umělkyně, jež sestavuje barevné obrazy z textilních vláken, je rozdělena na dvě části. V té první mohou návštěvníci obdivovat drobné tkané obrazy pestrých barev, které Hicksová vytvořila na svých cestách pomocí malého stavu. „Inspiraci čerpám z každodenního života. Prostě jen jdu po ulici a přemýšlím o materiálech, které vidím,“ vysvětluje Hicksová.
Expozice ale mapuje i tvorbu Hicksové z 80. let. „S autorkou jsme v úzkém profesionálním, a dalo by se říci, že i osobním kontaktu. Do naší sbírky věnovala několik rozměrných textilních objektů. Kromě toho tvoří také textilní sochy z nemocničních košil, plášťů nebo dětských košilek,“ doplnila ředitelka UPM Helena Koenigsmarková.
Reportáž Terezy Radvákové (zdroj: ČT24)
Sheila Hicksová byla původně malířka, ale plátno a štětec brzy opustila. Jak sama přiznává, největší půvab pro ni měl od začátku textil. „Tím, jakou má látka například barvu, mohu vyjadřovat ty nejpřísnější etické soudy. Textil je všude kolem a každý kousek má svůj význam,“ upozorňuje. „Používá tradiční materiály, jako je vlna, ale také třeba papír, dráty, tkaničky od bot, límečky, které dále rozstříhává, peří,“ říká kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková.
Hicksová je jednou z tvůrčích osobností, které určily směr vývoje textilního umění v druhé polovině 20. století. Specifičnost její tvorby spočívá v jejím svobodném a invenčním přístupu k tradičním technikám. Velkou pozornost věnuje barvám a struktuře jednotlivých materiálů. Umělecké tvorbě se Hicksová věnuje právě padesát let.
V šedesátých letech zrušila výtvarnice hranice mezi řemeslem a volným uměním. Inspiraci čerpala hlavně od původních obyvatel Jižní Ameriky, kde nějaký čas žila. „Využívá přírodní barevnost, třeba lnu, ale na druhé straně, a to je jí bližší, právě využívá bohatou barevnost, která se odráží v umění jihoamerických původních tkalců,“ doplňuje Hlaváčková. Barevné kompozice Sheily Hicksové se uplatnily i ve filmovém průmyslu – koncem sedmdesátých let spolupracovala se Stanleyem Kubrickem například na legendárním filmu Shining.
Sheila Hicksová se narodila v roce 1934 v Nebrasce (USA). Studovala malířství a architekturu na prestižní univerzitě v Yale. Na přelomu 50. a 60. let navštívila Venezuelu, Chile, Argentinu, Peru a Bolívii, kde studovala místní tkalcovské techniky. Krátce žila také v Mexiku. V roce 1964 odtud přemístila svůj ateliér do Paříže, kde doposud žije a tvoří.
Během 60. a 80. let vytvořila řadu monumentálních realizací pro veřejné budovy – například pro budovu Fordovy nadace v New Yorku či Univerzitu krále Sauda v Saúdské Arábii. Její díla jsou zastoupena v Metropolitním muzeu v New Yorku a v galeriích v Amsterdamu, Paříži či Tokiu. Výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu potrvá až do 6. listopadu.