Divadlo na Vinohradech uvedlo v české premiéře adaptaci slavného filmu Ingmara Bergmana. V oscarové rodinné fresce Fanny a Alexandr se slavný filmař vrátil do svého vlastního dětství. Ve vinohradském nastudování hrají titulní dětské role dospělí herci.
Fantazií proti rákosce se Fanny a Alexandr brání i v Divadle na Vinohradech
Fanny a Alexandr na Vinohradech (zdroj: ČT24)
V tříhodinovém filmu z roku 1982, k němuž napsal i scénář, Bergmann vypráví osudy několikagenerační rodiny, na upadající měšťanskou společnost počátku století nahlíží dětskýma očima desetiletých hrdinů: Fanny a Alexandra.
„Ingmar Bergman se ke konci své filmové kariéry rozhodl, že natočí svůj život, a Alexandr je jeho alter ego,“ upozorňuje režisér vinohradské inscenace Pavel Khek. Přestože Bergmann je slavným tvůrcem, adaptaci jeho filmového scénáře se česká divadla dosud vyhýbala. Divadelní přepis ale uvedlo například v roce 2016 Slovenské národní divadlo. Vinohradská scéna uvádí Fanny a Alexandra v české premiéře.
I tuzemští diváci tak mohou na prknech prožít příběh dvou dětských hrdinů, jimž se život zásadně obrátí poté, co se jejich matka, herečka, provdá za protestantského biskupa. Bohémský život se střetne s asketickým řádem a láskyplné dětství se stane temným obdobím přísných zákazů a trestů.
Zuřivou bitvu s krutostí luteránské fary vede Alexandr prostřednictvím své fantazie, kterou ovšem přísný otčím považuje za lež. Rákoska s temnou komorou jsou tak na denním pořádku. „Děti mají iluze, které konfrontací s dospělým světem ztrácejí. Dívají se na svět čistýma, nepoškrábanýma očima,“ podotýká ke střetu dětské fantazie a pravidel světa dospělých herec Igor Bareš.
Fanny a Alexandr (Divadlo na Vinohradech)
Alexandrovi je podle scénáře deset let, Fanny je o dva roky mladší. Na Vinohradech je ale ztvárňují dospělí herci Viktor Javořík a Tereza Terberová. „Podstatné je téma rodiny, která drží, a ačkoli to v jednu chvíli vypadá, že se rozpadne, stejně se nakonec všichni chytnou za ruce,“ shrnuje hru představitelka Fanny.
Rodinnou oslavou vše začíná a také končí. Bergmann ve svých příbězích sice často propadal pocitům marnosti a deziluze, u Fanny a Alexandra věří až v pohádkové dobro.