Praha - Jak moc těžké je dát někomu najevo přízeň? A jak moc těžké je v životě objevit něco, v čem bychom vynikali nebo si připadali užiteční? Ale jak hlavně žít dál svůj život bez toho, kdo s ním spolu s vámi kráčel roky a roky? Na všechny otázky se snaží odpovědět debutant Maximilian Hult ve švédsko-islandském snímku Domov. Daří se mu to tak skvěle, že si odnáší vítězství Febiofestu v kategorii Nová Evropa.
Neúprosně upřímní lidé to nemají v životě snadné. Je téměř stoprocentní jistota, že někomu ve svém okolí řeknou něco, co druhého zraní, aniž by si to uvědomili. Sedmadvacetiletá Lou je přesně taková. Těžko komunikuje s lidmi, je uzavřená a nejradši tráví čas o samotě. To se ale změní, když jede na vesnici na pohřeb svého dědečka a naváže dlouho ztracený kontakt se svojí babičkou. Ta pro změnu začne podivuhodné přátelství s místním zrzavým otloukánkem, který se stane jejím „parťákem na kafe“. Do toho přidejme ještě pohledného Henriho a Louin život se obrátí naruby.
Domov je sice popisován jako romantické drama či romantická komedie, nespoléhejte však na to, že ho Hult natočil po americku. Do snímku vložil křehkost, lásku, paličatost, sebezapření a milou civilnost venkovského prostředí. Každý z jeho hrdinů je neobyčejný, říká i dělá zvláštní věci a nenechá se strhnout tím, že se „to tak jinde nedělá“. To vše je protkáno jemnými nitkami decentního humoru. Sledování švédsko-italského filmu dojme a donutí k zamyšlení. Zkrátka ideální vítěz.
Film už dříve získal cenu diváků v korejském Pusanu a Cenu ekumenické poroty na MFF Mannheim-Heidelberg.
- 11 porotců zvolilo film jako vítěze
- 10 porotců mu udělilo druhé místo
- 3 porotci jej hodnotili jako bronzový
- Porota ocenila především hluboce lidský příběh, skvělé herecké výkony a humor filmu
Režisér si dnes za brilantní počin odnese pět tisíc eur během slavnostního ceremoniálu Grand Prix. Další pětitisícovku eur vloží festival do podpory distribuce. Cenu předá čestný předseda třiatřicetičlenné poroty, oscarový kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.
