Praha - Čerstvý absolvent Akademie výtvarných umění Nikola Čulík, původem kreslíř, přesáhl do dalších uměleckých disciplín, jakou jsou video, instalace a malba. Prostřednictvím umění zkratky se zabývá nejen osobními a intimními prožitky, ale i společenskými tématy vztahujícími se ke každodenní realitě. Netradiční výstava na Staroměstské radnici v Praze potrvá od středy 9. ledna do 24. února.
„Tento prostor byla pro mě výzva a zároveň si toho hodně vážím. Na druhou stranu jsem se mu ale nechtěl podbízet. Prostor už jen sám o sobě má své jméno a já jsem nechtěl udělat výstavu, abych mu dostál,“ řekl výtvarník Čulík, který proto zvolil cestu experimentu.
Letos devětadvacetiletý výtvarník se již dříve zviditelnil svými nevelkými, emocionálně naléhavými kresbami. Aktuální instalací s nadsázkou odkazuje na reálný život současného umělce a obvyklá ateliérová expozé, která mají návštěvníkům „názorně přiblížit život a dílo zesnuvších uměleckých velikánů“. Čulík chtěl vyjádřit deset na sebe navazujících konceptů, které se navzájem prolínají.
„Výstava může být poměrně složitá, jak ji pojmout ze strany diváka. Těch informací, nejen obrazových, je spoustu. Aby si člověk spojil všechny koncepty, musí si je důkladně projít,“ uvedl Čulík. O avantgardu mu prý primárně nešlo. Chtěl vyjádřit to, co se děje „v jeho osobním mýtu“.
Významovou osou výstavy jsou práce z let 2011 až 2012. Čulík je zahrnuje do souboru kreseb nazvaného Román, kterej sem napsal. Jeho kapitoly například nazval Budeš tlustý prase, když budeš žrát tu marmeládu nebo Dům úchyla a jiné příběhy. Kresby jsou neformálně rozmístěny v hlavní části výstavního prostoru a doprovázeny autorovými ručně psanými básnickými komentáři na zdi.
Čulík chronologicky představuje dobu vzniku svých prací. Své rané obrazy záměrně rozmisťuje nereprezentativním způsobem a zařazuje mezi běžné předměty ze svého příbytku - matraci, mikrovlnnou troubu, televizi nebo „tmářskou“ lampičku. K dominantním instalacím patří například rozestlané lůžko s pohozenými botami, kečupem a rajčaty, celé sladěné do červené. Autor tak chtěl ukázat, jak vnímá svůj „proud lásky“, proti němuž stojí temný svět a jeho odvrácená strana.
