Praha – Během pěti měsíců, konče listopadem, se na pěti místech Česka postupně představuje pět finalistů letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého pro výtvarné umělce do 35 let. Zároveň každý z nich vytvořil samostatný projekt pro společnou výstavu Finále 2011, která je od 4. listopadu k vidění v pražském Centru současného umění DOX.
V rámci projektu 5 finalistů, 5 měsíců, 5 míst prezentovali – respektive prezentují, protože Dominik Lang se ještě v listopadu představí v Táboře – výtvarníci své práce poprvé v historii ceny ve veřejném prostoru. A to ve smyslu myšlenky teoretika a kritika umění Jindřicha Chalupeckého, jehož jméno ocenění nese - že umění se ukazuje lidem a lidé umění.
Zájemci se tak mohli dosud postupně seznámit s tvorbou Jiřího Thýna v zahradnictví v pražských Ďáblicích, Marka Thera v severočeských Kytlicích, Pavla Sterece v Koněpruských jeskyních a Filipa Cenka v Jihlavě. Lidé měli i možnost se s autory osobně setkat a bavit se o jejich dílech – současné umění je totiž často tzv. konceptuální, u něhož bývá (nejen) pro laickou veřejnost těžké rozluštit, „co tím umělec vlastně chtěl říci“.
Chalupeckého cena proto chce lepšímu porozumění napomoct. „Je třeba vysvětlovat. A když divák zjistí, že umělec prožívá stejné problémy, klade si stejné otázky, najednou pochopí a zjistí, o čem to umění je,“ domnívá se výtvarná kritička a kurátorka Lenka Lindaurová ze Společnosti Jindřicha Chalupeckého.
Lépe se seznámit se současnou tvorbou, a především s finalisty prestižního výtvarného ocenění, mohou díky výstavě Finále 2011 návštěvníci DOX. Čeká je celkem pět samostatných instalací. Například Filip Cenek vytvořil v temné místnosti o několika metrech čtverečních Vratké kino. „Chtěl jsme instalací naznačit předmět mého zájmu, což je vyprávění příběhu v kině. V projekci ale pracuji s asynchronním obrazem a textem a s nahodilostmi, které to přináší,“ představil svůj projekt mladý výtvarník.
Dominik Lang, který letos reprezentoval Českou a Slovenskou republiku na bienále současného umění v Benátkách, prezentuje své Soukromé muzeum, konstrukci, jejíž půdorys určuje masivní hliněná zeď. Podle autora se jedná o koláž jeho nedokončených prací a projektů a vystavené předměty, kresby, drobné sošky a nákresy divákovi napoví, „co se odehrává předtím, než začne výstava.“
Syrový film o ztracených dětech v oblasti bývalých Sudet si připravil Marek Ther, umělec věnující se videoartu. Jeho snímek Putující hvězdička uvedl slovy: „Celým filmem diváka provází hlas asi devadesátileté pamětnice. Možná některý z diváků bude pohoršen nebo znechucen, ale já už mám odstup. Možná kdybych nebyl u natáčení a film několikrát neviděl, ukápla mi by slza.“
Sousední instalace se zhostil Pavel Sterec, který v galerii navodil doslova muzejní atmosféru. Jeho projekt čítá prosklenou vitrínu, kde Sterec „proti sobě“ postavil skutečný kus meteoritu a do výšky rostoucí krápník stalagmit. Obojí umělci zapůjčilo Národní muzeum. „Instalací mezi oběma objekty vzniká pomyslný průsečík, vertikála - ze země soustavně rostoucí stalagmit a z nebe nečekaně padající meteorit,“ objasňuje svoji vizi Sterec.
Závěrečná část výstavy pak patří Jiřímu Thýnovi, který si pohrál s nekonečnými možnostmi fotografie. Ve svém projektu Základní studie přemýšlí o abstrakci ve fotografii a pokouší se přenést médium fotografie do prostoru se zachycením procesu tvorby. Návštěvníky tak v jeho „sekci“ čekají pestré fotografie, hry s lomeným světlem a jeho barevnými spektry.
Seznámit se s finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého může veřejnost v DOX do 15. ledna. O vítězi ovšem rozhoduje pětičenná mezinárodní porota. Jméno letošního laureáta vyhlásí 25. listopadu opět v Centru současného umění DOX.
Společně se finalisté CJCH představí i 9. 11, od 18:00 v rámci cyklu Středy na AVU, který pořádá Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze. Web ČT24 přednášku zprostředkuje v přímém přenosu v rámci projektu Kultura on-line.
