"Voják je k zabíjení, ale Beneš chce mít vojáky s mozky diplomatů." Hitler žádá po Evropě prst, aby mohl utrhnout celou ruku. V Mnichově se scházejí zástupci západních velmocí a jednají o nás bez nás. Československo volí mezi sebevraždou ze cti a obětováním se pro větší zájmy. Ve sporu o republiku se střetávají dva muži protikladných názorů i povah - prezident Edvard Beneš a voják Emanuel Moravec. Dnem po Mnichovu pokračuje 3. listopadu ve 20:00 na ČT1 cyklus České století.
První díl Českého století (1918 - Veliké bourání), cyklu, který připomíná devět významných dat naší historie, sledoval T. G. Masaryka při jeho snahách získat na Západě podporu pro vznik samostatného Československa. Druhý díl začíná pár dní před mnichovskou dohodou, kdy tytéž západní státy okrajují dvacetiletou republiku, aby vlk (Hitler) se nažral a koza (Evropa) zůstala celá.
V čele Československa stojí Edvard Beneš, nástupce a odchovanec Masaryka, vzděláním právník a filozof, studoval na Sorbonně a v Paříži poznal i svou ženu Hanu. Ale i Francie, kterou považoval za spojence, Hitlerovi ustupuje na úkor Československa. Evropa se potácí na pokraji druhé světové války, kterou - přesvědčuje sama sebe - může odvrátit obětí nevelkého státu ve svém středu. Beneš se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny - evropskými zájmy a zájmy své republiky, „svého dítěte“. Ovšem i ta si protiřečí. Lidé mají strach z války, ale armáda si ji přeje.
Nemá cenu říkat lidem špatné zprávy, tvrdí ve filmu Beneš. "Existuje dvojí pravda: skutečná a politická. Ta první je, že jednou všichni umřeme, mnozí z nás v bolestech. Neexistuje důvod, proč to říkat. Potom nastupují lidé, jako jsem já, aby činili život lidem snesitelnější svou pravdou politickou: Ničeho se nebojte. Všechno dobře dopadne. Máme situaci pod kontrolou."
Rok 1938 považuje režisér Českého století Robert Sedláček za nejvypjatější z těch dějinných okamžiků, které spolu se scenáristou Pavlem Kosatíkem do cyklu vybrali. Přizpůsobil tomu i filmovou řeč. Zatímco první díl o budování Československa byl tak nějak masarykovsky důstojný a bitva, která se v něm odehrávala, intelektuálsky salonní, druhý díl i v projevu herců provázejí mnohem zjevnější emoce. Ty Sedláček vyvolává i jen obrazem. Jednu z klíčových scén, kdy Beneš obdrží zprávu o výsledku mnichovské konference, pojal symbolicky. Nechal oznámení o dohodě Beneše přijmout ve sprše - nahého. „Je nahý nejen ve smyslu fyzickém, ale i ve smyslu politickém,“ dovysvětluje význam poradce cyklu, historik Petr Koura.
Osudovou volbu buď - anebo (bojovat - obětovat se) vyhrocují tvůrci na kontrastu dvou osobností a myšlenkových světů: celoevropsky smýšlejícího, zvažujícího i kalkulujícího Edvarda Beneše, pro něhož je válka nejkrajnějším řešením, a celoživotního vojáka Emanuela Moravce, poněkud horkokrevného a radikálního zastánce války, již chápe jako jedinou možnost, jak si národ může zachovat čest. Protichůdnost jejich přístupu nejlépe dokládá následující dialog: „Armáda je tu od toho, aby ukázala lidem, kteří se na to nehodí, že umírání za vyšší princip má smysl“ (Moravec) - „Smysl má život, podle mě“ (Beneš).
Kontrast Sedláček podtrhl ještě výběrem herců. Prezidenta ztvárnil Martin Finger (jeho manželka Monika Fingerová je i jeho filmovou ženou Hanou Benešovou), Moravce hraje Daniel Landa. „Martinova ušlechtilá tvář zračící v sobě jistý smutek oproti zuřícímu býkovi Danielu Landovi je asi nejkontrastnější poloha dvou herců, kteří se v seriálu setkali. I když setkání Dubčeka a Brežněva mi ho v mnohém připomíná,“ poznamenal režisér. Díl vztahující se k roku 1968 a jednání těchto dvou politiků v Moskvě odvysílá ČT na podzim 2014. Roli někdejšího nejvyššího představitele Sovětského svazu svěřili tvůrci ukrajinskému herci Alexandru Ignatušovi, prvního tajemníka ÚV KSČ a jednu z hlavních osobností pražského jara si zahrál Slovák Ján Gallovič.
Při rozhodování o hereckém obsazení dílu Den po Mnichovu se tím Sedláček zřejmě neřídil, ale je přinejmenším zajímavé, že Daniel Landa je poněkud kontroverzní osobností veřejného života - stejně jako byl kontroverzní Emanuel Moravec (i když, samozřejmě, ve zcela jiných souvislostech). V době, kterou film zachycuje a kdy dochází k jeho střetu s Benešem, ale ani on netuší, že zanedlouho bude s nálepkou kolaboranta ministrem protektorátní vlády. Tehdy ho ještě s Benešem pojí obdiv k Masarykovi a demokratické politice.
Tvůrci Českého století už dříve poznamenali, že by cyklem rádi vzbuzovali v divácích otázku, jak by se v těchto vypjatých okamžicích zachovali oni. Beneš i Moravec byli koneckonců taky jenom lidé se slabostmi a pochybnostmi (a na jejich neveřejnou tvář film také poukazuje). „Byla to situace, kterou nešlo ustát,“ nepochybuje Sedláček, že jejich volba nebyla lehká. „Sesypal se každý. Jsem šťastný, že jsem v té době nežil, že jsem nebyl vystaven zkouškám, kterými si ta generace musela projít a vybrat si, komu dát za pravdu.“
Podrobnosti nejen k tomuto dílu, ale k celému projektu České století hledejte v programu, kde se můžete probírat ve videostudovně archivními záběry anebo porovnat herce s „originálem“. Historické okamžiky našich dějin vyšly také jako komiks - Nakladatelství Mladá fronta vydala v říjnu první díl komiksové série Češi - Jak Masaryk vymyslel Československo.
