Brno - Část živnostenského zákona, která definuje podmínku bezúhonnosti pro provozování podnikatelské činnosti, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, shledal to Ústavní soud. Příslušný paragraf ale nezrušil. Důvodem je fakt, že podání, kterým se soud zabýval, se vztahovalo ke starší verzi zákona, a i když je v platném znění ustanovení o bezúhonnosti stejné, soud ho proto nemůže zrušit.
Podle sporného paragrafu živnostenského zákona se za bezúhonného nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro jakýkoliv trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu v trvání minimálně jednoho roku.
Ústavní soud ale tvrdí, že nepodmíněný trest v délce jednoho roku například za rvačku a priori nezpochybňuje věrohodnost živnostníka podnikajícího například v oboru kovářství či pekařství.
Soud ustanovení nemohl zrušit
Ústavní soud se na návrh Krajského soudu v Plzni nezabýval nyní platným živnostenským zákonem, ale pouze jeho dřívější verzí platnou do června 2008. Ustanovení o bezúhonnosti je ale v obou verzích zákona identické.
„Ústavní soud je vázán návrhem, nemůže zrušit nic, co navrhovatel ke zrušení nepředkládal. V tomto případě návrh směřoval k verzi živnostenského zákona, která dnes již neplatí. Proti této starší verzi směřoval z toho důvodu, že zase krajský soud může návrh na zrušení zákona podat pouze v souvislosti s případem, který posuzuje, a ten se stal před červnem 2008,“ vysvětlil problém mluvčí soudu Michal Spáčil.
Co bylo cílem sporného paragrafu?
Do zákona se sporný paragraf dostal v roce 2000. Do té doby platilo, že o bezúhonnost přišel pouze ten, kdo byl odsouzen za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, nebo existuje-li obava z opakování trestné činnosti podnikatele.
Záměrem novely bylo podle zákonodárců upřesnit nejednoznačná kritéria a zamezit možnosti subjektivního hodnocení případu živnostenským úřadem. Cílem bylo také omezit možnost podnikání všem lidem, kteří se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním.
