Vyšší platy ve veřejném sektoru, změny v důchodech, levnější energie či dotace na bydlení. Předvolební kampaně jsou plné ekonomických slibů. Emeritní rektor VŠE v Praze Richard Hindls v pořadu 90' ČT24 upozornil, že ekonomika je především o důvěře, a neustálé změny, například v důchodovém systému, důvěru v instituce snižují. Za pravdu mu dává také hlavní ekonomka Raiffeisenbank, členka NERV a poradkyně premiéra Helena Horská, podle které je základem ekonomiky předvídatelnost. Ekonomka Jana Matesová uvedla, že českému hospodářství se ve srovnání s jinými státy daří velmi dobře.
„Žijeme ve světě, který je úplně jiný, než byl do roku 2019. A v tomhle novém světě Česko patří mezi malou skupinku zemí, které se daří nejlíp,“ míní bývalá zástupkyně Česka ve Světové bance Matesová. „V EU jsme čtvrtá nejrychleji rostoucí ekonomika, máme druhou nejnižší nezaměstnanost za Maltou, jsme jedna z devíti zemí, která není pod tvrdou rozpočtovou kuratelou vnucenou finančními trhy a prostřednictvím EU, protože máme rozpočtový deficit pod tři procenta HDP,“ dodala s tím, že tuzemsko je na tom dle jejího názoru lépe než jiné státy střední Evropy.
Podobný názor zastává také Horská. „Česko na tom není vůbec špatně. Když se podíváme na základní ukazatele – růst ekonomiky přes dvě procenta – ještě před půlrokem přitom někteří strašili recesí, nezaměstnanost jedna z nejnižších na úrovni Evropy, (je tu) růst mezd,“ vyjmenovala příklady parametrů, ve kterých se tuzemské ekonomice daří. Za celkově relativně dobrý považuje stav českého hospodářství i Hindls. Navzdory tomu ale ekonomové upozorňují i na několik problémů.
„Nic není dokonalé“
„Nic není dokonalé, ani Česko, žádná země kolem nás není. Máme tady problémy, které se musí řešit, a bylo by dobré je řešit. A netvrdit, že neexistují, anebo na ně nabízet levná, rádoby rychlá řešení, která ale levná a rychlá už nejsou,“ míní Horská. Hindls posléze upozorňuje na skutečnost, že společnost je „mnohovrstevná,“ a neskládá se pouze z lidí, kterým se ekonomicky daří skutečně dobře.
Matesová poukázala na palčivý problém tuzemského hospodářství, kterým je snižující se počet ekonomicky aktivních občanů a narůstající skupina lidí pobírající důchody. Ekonomka upozorňuje, že podíl důchodců v populaci bude soustavně růst – minimálně prý do poloviny 60. let.
„Kdybychom chtěli mít takový podíl dětí v současné době, jako byl v 70. letech, tak na každou ženu musí připadat v průměru čtyři potomci. To je samozřejmě úplně nemyslitelné, takže menší skupina ekonomicky aktivních bude odvádět peníze na důchody té veliké skupiny,“ vysvětluje expertka. Doplnila, že tento trend v dohledné době dle ní nemůže zvrátit žádná propopulační politika.
Bez posunu věku odchodu do důchodu tedy penzijní systém podle jejího názoru nelze stabilizovat. „Malý posun věku odchodu stabilizuje nejvíc ze všech faktorů, dalšími jsou vyšší odvody nebo nižší penze,“ míní Matesová. K udržitelnosti důchodového systému se vyjádřila také Horská. „Důchodový systém by měl vytvářet rezervy, protože ty silné populační ročníky (...) z něj budou za patnáct dvacet let čerpat,“ upozorňuje s tím, že „v systému není žádná rezerva“.
Problémem jsou neustálé změny, říká Hindls
Jak připomněla moderátorka pořadu Nikola Reindlová, důchodový systém se často dostává do popředí pozornosti stran a hnutí v předvolební kampani. Zatímco současná vláda provedla v penzijním systému určité změny, jako například navýšení věku odchodu do důchodu, řada stran slibuje, že tyto kroky zvrátí.
Některé sliby však ekonomka Horská považuje za nezodpovědné. „Návrhy v některých případech opravdu směřují k tomu, že bychom se zase vrátili ke schodkům důchodového systému, který by byl v řádech desítek miliard korun. (…) Za mě je to velmi nezodpovědné. Každá budoucí vláda bude stát před otázkou, jak důchodový systém stabilizovat. Ano, mohou být i jiné cesty, ale potřebujeme v důchodovém systému vytvářet rezervy, ne jet na deficit,“ zdůrazňuje Horská.
„Máme takovou zkušenost, že to jsou sliby, a realita vypadá jinak. Nevím, jestli jsme víc nároková společnost než ostatní. Myslím, že podobná volební slibotechna je ve všech zemích, taková prostě politika je a my ji nepředěláme,“ podotýká Hindls s tím, že sliby, a to, co rozpočet skutečně „může unést“, jsou dvě různé věci.
Na systémech včetně toho důchodového mu nejvíc vadí neustálé změny a nestabilita. „Problém je v tom, že lidé trochu tomu systému přestávají věřit. Je vám třicet, máte malé děti, máte třeba problémy s bydlením nebo s dojížděním za prací a podobně – a teď vám někdo říká: spořte si. Ekonomika je především o důvěře. A systém jako takový tu důvěru nemá, protože každý další establishment něco změní,“ upozornil Hindls.
Podobně to vidí také Horská. Ani podle ní není pro důvěru v ekonomiku dobré ze strany politických uskupení slibovat, že zruší některé kroky předchozích vlád. „Pokud chceme, aby si mladí lidé spořili na stáří, tak se jim nemohou každý rok měnit pravidla hry. Ani lidem, kteří už se blíží postproduktivnímu věku, pořád nemůžeme měnit pravidla hry – kdy můžou odcházet, za jakých podmínek, za jaké výše důchodů. Takže je to o předvídatelnosti, stabilitě a důvěře v instituce, která je dnes také často nabourávána,“ říká ekonomka.
