Schodek rozpočtu ke konci května byl podle pondělního oznámení ministerstva financí 210,4 miliardy korun, tedy o 61 miliard nižší než loni. Ekonom David Marek to považuje za dobrý signál, ke skutečnému pokroku ohledně schodků je ale podle něj ještě třeba udělat hodně práce. V Interview ČT24 řekl, že je nutné přijmout další konsolidační balíček.
Očekávaný letošní schodek 250 miliard je podle Marka reálné dodržet. „Čekají nás měsíce, kdy se budou platit velké daně, takže to budou měsíce přebytkové a schodek se v dalších měsících pravděpodobně ještě o něco sníží. Ale do zbytku roku začne zase narůstat. Těch 250 miliard může být napjatý cíl, ale je stále dosažitelný,“ míní ekonomický poradce prezidenta a člen Národní ekonomické rady vlády.
V pořadu Interview ČT24 ale zdůraznil, že letos by se měla dostat výkonnost tuzemské ekonomiky na úroveň roku 2019. Je tedy podle něj fér se podívat, jaký byl schodek před pěti lety, zda byly veřejné finance ve stejné kondici. „Za rok 2019 činil schodek státního rozpočtu 28,5 miliardy korun. A my jsme téměř na desetinásobku,“ varuje.
I když se země momentálně nepotýká s žádným významnějším problémem, jako byla pandemie nebo energetická krize, „žijeme v relativně normálním roce s nenormálním schodkem“.
„Tyto schodky jsou zbytečně vysoké. Nemůže za ně současná vláda, ale paradoxně předchozí vláda s paní ministryní (Alenou Schillerovou) v čele ministerstva financí. Tady má někdo trošku máslo na hlavě,“ vzkázal ekonom na adresu nyní opozičního hnutí ANO. Podle něj sice současná pětikoalice korigovala některé své kroky ve snaze upravit fiskální politiku, nestačila ale eliminovat dopady předchozího kabinetu.
Nový balíček? Čistě politické rozhodnutí
„Stále si myslím, že je zapotřebí připravit konsolidační balíček číslo dvě. A je jedno, jestli v tomto volebním období, nebo příštím,“ říká. Co přesně by měla nová vlna konsolidací obsahovat, je podle něj čistě politickým rozhodnutím: „Někdo má rád nízké daně, někdo vysoké, někdo štědrý sociální systém, někdo méně štědrý. Ale nemůžeme mít rumunské daně a francouzský sociální systém.“
Fialova vláda přitom oznámila, že žádné další konsolidační opatření během tohoto funkčního období nechystá, nedojde ani na zavedení daně z tichého vína, o čemž se v poslední době hovořilo. Koalice na tom ale nakonec shodu nenašla.
„Je to škoda, neznám žádného soudného ekonoma, který by byl vyloženě proti této dani,“ poukazuje Marek na možnost, která mohla přinést do rozpočtu nejen kýžené miliardy, ale ještě zdanit zvyk, který má negativní dopad na zdraví lidí. „Nemělo se od toho ustoupit. Je to promarněná příležitost.“
Dodal, že zhruba dvě třetiny vína v tuzemsku jsou z dovozu, takže tato daň by postihovala hlavně dovážené víno. „Bylo možné najít nějaký způsob, jak to malým českým výrobcům kompenzovat,“ konstatoval.
Za další chybu považuje zrušení elektronické evidence tržeb, když už byla jednou zavedena – a podle něj dobře. V Evropě je tak nyní Česko jednou z mála výjimek, která tržby takovým způsobem neeviduje.
Důchody? Vyřešili jsme velkou část problému, ale ne celý
Poslanci minulý týden v prvním čtení schválili vládní novelu upravující důchodový systém. K tomu, aby stát i v budoucnu – kdy se počítá se stárnutím populace a úbytkem mladších ročníků, které budou na důchody vydělávat – byl schopen důchody vyplácet, budou podle Marka zapotřebí další úpravy.
„Nebude to úplně stačit. Ještě před rokem touto dobou bych odhadl, že v roce 2050 by schodek důchodového účtu dosahoval šesti procent HDP. Po těch dosud přijatých změnách jsme se dostali pod tři procenta a aktuálně projednávané změny by to měly ještě snížit k jednomu procentu HDP,“ pochvaluje si nastavený kurz.
Na příští vládu ale i tak čeká buď další změna důchodového systému, nebo přesměrování jiných daňových příjmů do důchodového systému tak, aby stát penze ufinancoval i za třicet let.
Kvůli stárnutí populace bude zapotřebí vyřešit i další oblasti – a to dlouhodobou péči o nemocné a nemohoucí a zdravotní systém, který čeká do budoucna větší zatížení. „Je nutné to řešit komplexně, nejen důchody, ale i tyto aspekty,“ nabádá ekonom.
Jednou z možností zůstává zvedení investičního druhého pilíře penzijního pojištění, ovšem tak, aby se tyto prostředky nevyváděly z prvního, průběžně financovaného pilíře.
„Znamenalo by to zvýšení sazby sociálního pojistného. S tím, že by ten dodatečný výběr nesměřoval do průběžného systému, ale do důchodových fondů. Pak je otázka, jestli by to byly soukromě spravované důchodové fondy, nebo zda by například po vzoru Švédska vznikl státem provozovaný – a nesmírně transparentní – důchodový fond.“ Zhodnocení by ale muselo být adekvátní účelu a i nákladovost tohoto spoření by musela být uměřená, upozornil ekonom.
