Praha - Přesně před 20 lety se Československo výrazně posunulo směrem k tržní ekonomice. Federální vláda představila scénář radikálních reforem. Začal masivní převod majetku do soukromých rukou – otevřela se cesta pro kuponovou privatizaci a další formy odstátnění. Do popředí se stále více dostával tehdejší ministr financí Václav Klaus.
Dnes součást Národního muzea, tehdy zasedací síň federálního parlamentu. A právě tady se to před dvaceti lety odehrálo. Zde federální vláda jen pár měsíců po prvních svobodných volbách prezentovala poslancům obrysy ekonomických reforem. Jednání trvalo přes 5 hodin. Už tehdy byly znát rozdílné názory na tempo a rozsah reforem. Proti vládnímu scénáři mluvil Miloš Zeman, kritika zněla i od některých slovenských politiků. Nakonec ale reforma prošla pohodlnou většinou. To byl úspěch pro premiéra Mariána Čalfu a hlavně pro ministra financí Václava Klause.
Zásadní změnou byl prodej státního majetku přímo občanům pomocí kuponů. „Ekonomická reforma v Česku na počátku 90. let měla určitá specifika, jedním byl fakt, že v Česku na rozdíl od ostatních středoevropských zemí v podstatě neexistovalo soukromé vlastnictví,“ doplňuje ekonom Pavel Sobíšek z UniCredit Bank.
Byla radikální reforma prospěšná?
Dalšími metodami jak proměnit státní vlastnictví na soukromé byly přímé prodeje nebo aukce. Tržní hospodářství se mezitím spontánně rodilo na troskách socialistické ekonomiky. Začínala divoká 90. léta. I po dvaceti letech trvají spory o tom, zda radikální reforma zemi prospěla, nebo ne. Nepochybným úspěchem ale bylo, že republika se vyhnula sociálním nepokojům a inflaci.
Pavel Sobíšek:
"Cenová stabilita byl opravdu úspěch v Československu, protože to umožnilo dosáhnout celkovou makroekonomickou stabilitu dříve než v Polsku a Maďarsku a zřejmě to trochu snížilo ty transformační náklady."
Hlavní tvář reformy, Václav Klaus, se krátce po klíčovém hlasování v parlamentu stává předsedou Občanského fóra a v roce 1991 založil Občanskou demokratickou stranu, se kterou o rok nato vyhrál volby.
