Wen-čou - Ve městě Wen-čou, které patří k symbolům čínského hospodářského zázraku, se dnes objevují desítky zavřených továren. Problémy začaly loni, kdy čínská vláda ve snaze předejít přehřívání hospodářství a inflaci nařídila omezení půjček státních bank malým podnikům. Banky pak nahradili soukromí věřitelé, běžní občané a malé podniky.
V Číně neexistuje pro běžné občany mnoho investičních příležitostí. Úrokové sazby v bankách jsou nízké, čínská burza se považuje za nespolehlivou a ne všichni si mohou dovolit investovat do nemovitostí. Půjčovat menší částky podnikům se zdálo řešením. „Mnoho lidí půjčuje na základě nesmírně ambiciózních předpovědí růstu. Jestliže se předovědi nesplní, uvidíte, že developeři, spekulátoři začnou krachovat,“ říká profesor ekonomie z Xinhua University Patrick Chovanec.
Celková hodnota soukromých půjček ve Wen-čou se odhaduje v přepočtu na 305 milliard korun, což je pětina všech půjček ve městě. Roční úroky těchto půjček jsou v průměru 26 procent. Situaci pak zhoršuje i snížení poptávek z EU a USA, které zápasí s hospodářskými problémy. Západní svět nenakupuje, čínští výrobci přicházejí o své příjmy a jejich věřitelé o své splátky.
Čou Te-wen, předseda Asociace středního a malého byznysu ve Wen-čou:
„Wen-čou není ničím jiným než typickým příkladem současné krize celého čínského privátního úvěrování.“
Nejkřiklavější případ je zřejmě ve městě Tchaj-šun, které leží v prefektuře Wen-čou. Podle odhadů půjčilo 80 procent obyvatel 350tisícového města peníze firmě Jü Žen, která staví a vybavuje školy a investuje do nemovitostí. Celkem šlo o téměř šest miliard korun. V říjnu firma oznámila, že není schopna půjčky splácet, a statisíce obyvatel tak přišly o své úspory.
„Jsem velmi rozzlobený. Investoval jsem všechny peníze, které jsem za dvacet let našetřil. Mám tři děti. Půjčil jsem tři milony korun. Místní vláda podnik chrání,“ říká věřitel a prodavač zeleniny.
Lidé nesmí podle vlády o problémových půjčkách mluvit
Vláda navíc vyvěsila po městě vyhlášky, ve kterých zakazuje obyvatelům o problému hovořit, stěžovat si, protestovat nebo mluvit s médii. Lidé jsou ale zoufalí a přes hrozbu vězením novináře do města zvou. „Vydělali jsme peníze tvrdou prací, tak máme důvod protestovat a požadovat peníze zpět. Proč nemůžu vládě napsat a stěžovat si, když nám podnik dluží peníze? Znamená to že nemáme nárok na spravedlnost?“ stěžuje si místní instalatér.
Vláda sice slíbila, že se ke stížnostem věřitelů vyjádří a že jim pomůže, zatím ale neuvedla kdy a jak. Většina obyvatel města se tak na sliby kabinetu dívá skepticky.
