Praha – Málo ambiciózní, tak hodnotí odborníci klimaticko-energetický balíček do roku 2030, který na právě probíhajícím summitu osmadvacítky schválila EU. Podle ekologů Evropa dokonce promarnila klíčovou šanci na zvýšení své energetické bezpečnosti. Česká vláda je nicméně s balíčkem spokojená, protože ponechal rozhodování o energetickém mixu i závazcích na jednotlivých státech.
V Bruselu v noci na dnešek rozhodla EU, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 40 procent proti roku 1990. Dohodu oznámil předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Součástí dohody je ke stejnému roku 2030 výroba nejméně 27 procent energie z obnovitelných zdrojů, zvýšení energetické účinnosti nejméně o 27 procent a posílení propojenosti energetických sítí.
„Ostudou pro evropské lídry je fakt, že řada průmyslových podniků, jako je Alstom, IKEA nebo české stavební firmy, prosazovaly ambicióznější cíle v šetrné energetice než politici. V příštím desetiletí se již obnovitelné zdroje obejdou bez současné formy podpory, takže jejich omezování nedává smysl,“ uvedl Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.
Stejný názor zastává také ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub, kterému vadí část balíčku týkající se úspor energií. Ty se mají do roku 2030 zvýšit o 27 procent, závazek je ale „indikativní“, to znamená nepovinný. „Když cíl není povinný, je to trochu protimluv. Protože takový cíl nemusí nikdo dodržovat. Stavebnictví a podniky v tomto perspektivním a rostoucím odvětví naopak potřebují jistotu, potřebují vědět, kam se výhledově ubírat,“ uvedl Holub.
Analytik BH Securities Petr Hlinomaz souhlasí s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD), že přijatá rozhodnutí jsou poměrně přijatelná pro jednotlivé země, tedy i pro Česko. „Nelze ale s jistotou říci, že tomu tak je i z pohledu Evropy a jednotného energetického trhu,“ dodal Hlinomaz.
Podle Tomáše Prouzy, státního tajemníka pro evropské záležitosti, je ale současná podoba balíčku jediný možný kompromis ve chvíli, kdy ještě nevíme, jak se v otázkách klimatu zachová Amerika a asijské země. To, že některé podniky byly v klimatických plánech odvážnější, není podle tajemníka nic překvapivého. „Jsou firmy, které mají na snižování emisí nebo zateplování postavený svůj byznys. Je tedy naprosto logické, že tyto firmy budou tlačit na vyšší cíle, protože na tom můžou vydělat,“ dodává. Na druhou stranu politici podle něj musejí podporovat ekonomiku jako celek, a ne pouze jednu její část.
Ekologové k balíčku: Malí politici, malé cíle, velké prohry
Velká kritika se na balíček snesla obzvlášť ze strany ekologických organizací. Vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský uvedl, že evropští lídři odmítli výrazně snížit závislost kontinentu na dovozu fosilních paliv a těžbě a spalování uhlí. „Evropa postupně ztrácí svoji roli světového lídra a cíle, které si stanovila v energeticko-klimatickém balíčku, jsou toho důkazem. Epitaf na jejím náhrobku, který si tak připravuje, jednou bude znít: 'Malí politici, malé cíle, velké prohry',“ dodal Edvard Sequens z ekologického sdružení Calla.
České vládě finální verze balíčku naopak vyhovuje. „Vzhledem k tomu, že je Česká republika vysoce průmyslovou zemí, vnímám vyjednání kompromisu, který poskytuje jistotu pro průmysl a ochranu budoucích investic a zároveň peníze pro modernizaci energetiky a průmyslu, za úspěch,“ řekl přímo v Bruselu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).
Schválením klimatických a energetických závazků ale teprve vše začalo. V rámci EU se musejí členské státy ještě dohodnout na konkrétních regulacích. „A co je důležitější – jak se k tomu postaví zbytek světa, protože nás čeká celosvětový summit a tam bude záležet, jestli tuto evropskou výzvu budou následovat výkonné ekonomiky jako Amerika a Čína, respektive zda podobně zatíží svůj průmysl. A také bude záležet, jak Evropa sama nastaví podmínky vůči té části průmyslu, která se může přestěhovat za hranice a bude dál vyrábět s možná ještě vyššími emisemi,“ říká Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Debata tedy schválením balíčku nekončí a bude pokračovat, jak v Bruselu, tak na domácí půdě jednotlivých členských zemí, ale i na celosvětovém fóru.
