Praha – Česko se chystá otevřít nové mise v zahraničí. V hledáčku je zastoupení v Senegalu, Barmě nebo Kolumbii. V těchto zemích už vyjednává Černínský palác konkrétní podmínky tak, aby je mohlo otevřít během několika měsíců. O rozšiřování sítě českých bodů na mapě stojí noví ministři zahraničí i průmyslu a obchodu, kteří podepsali speciální dohodu o spolupráci mezi oběma úřady. Hlavní vektor nové zahraniční politiky státu, byznys, se tak začíná zhmotňovat.
Rozšiřování české stopy v cizině přichází po zeštíhlování, kterým ministerstvo zahraničí procházelo pod exministrem Karlem Schwarzenbergem (TOP 09). Kvůli úsporám padla na úřady v některých zemích hutná agenda. Tak například zastupitelský úřad Brazílie má diplomatickou působnost i pro Surinam, Guayanu a Venezuelu. Ještě větší dosah má velvyslanectví v hlavním městě Etiopie Addis Abebě – pod něj spadá 8 dalších států, například Keňa, Seychely nebo Tanzanie.
Přitom v Keni Česko ambasádu mělo a dokonce do ní krátce před jejím zavřením investovalo. V rámci úspor ale MZV přistoupilo k jejímu prodeji. A to i přesto, že se země stává pro české cestovatele čím dál zajímavější destinací. Černínský palác ale dal přednost misi v Etiopii. Obsluhovat další země je podle české diplomacie z Addis Abeby jednodušší než z Nairobi.
„Samozřejmě neposkytuje takový servis jako samostatná ambasáda,“ přiznává pro portál ČT24 Jiří Schneider, náměstek ministra zahraničních věcí Jana Kohouta. Dodává, že jde o „nízkorozpočtové řešení“. „Naše zahraniční služba ve srovnání s ostatními má poměrně vysoký podíl nemovitého majetku v zahraničí. A to vytváří velký problém, protože máte-li někde majetek, tak jste omezeni v pružnosti,“ dodává Schneider.
Nízkorozpočtové řešení
„Pro naši diplomatickou službu je příliš drahé v řadě těchto zemí udržovat plnohodnotné diplomatické zastoupení,“ potvrzuje boj ministerstva s rozpočtem Petr Lebeda, ředitel analytického centra Glopolis. Pro své fungování v zahraničí proto Česko našlo nový model. Chce se inspirovat například ve skandinávských zemích nebo v Nizozemsku a místo nákupu nemovitostí využívat spíš nájmy a „létající“ velvyslance - ty, kteří budou do svých destinací létat, ale nebudou v nich pobývat nastálo.
To, že Česko v zemích vlastní budovy, znamená totiž další dodatečné náklady, i když v nich zrovna nikdo nepobývá nebo jde o malé mise, protože stát má povinnost se o majetek starat. Výjimkou pro upřednostňování nájmů jsou země, ve kterých ministerstvo o svém zastoupení nepochybuje. To jsou hlavně sousední státy.
O tom, kde Česko své zastoupení otevře, rozhoduje řada věcí. Ministerstvo zahraničních věcí vždy zvažuje, jestli má v dané zemi nějaké nemovitosti a na kolik by zastoupení vyšlo. „Je to ale i otázka aktuální úrovně ekonomických vztahů, obchodu, investic, a to oběma směry a taky samozřejmě trend těchto ukazatelů. Když je dlouhodobě klesající, tak je otázka, jestli zastoupení naopak alespoň nezmenšit,“ vysvětluje Schneider. Vedle obchodu jde i o politicko-bezpečnostní vztahy a kontakty s českou komunitou, pokud v dané zemi je významná. Jinde o misích rozhoduje turistický ruch.
Pokud se tuzemský občan ocitne v problémech ve státě, kde Česko své zastoupení nemá, může využít další evropské konzuláty v rámci zemí Schengenského prostoru. V něm totiž funguje takzvaný Schengenský informační systém, který shromažďuje údaje o osobách i předmětech zanesených do databáze v jakémkoliv členském státě. Je proto využíván při provádění hraničních kontrol, celních kontrol i při řízení o udělování víz. Využití těchto ambasád žádné další výdaje pro Česko nepřináší. Kromě toho ministerstvo uzavřelo desítky smluv o konzulárním zastupování, tradičním partnerem Česka v těchto případech je například Portugalsko. Oba státy mají podobnou rozlohu a počet obyvatel a jejich obchodní zájmy se často shodují, první dohoda zahrnující obchodní spolupráci mezi zeměmi je už z roku 1927. Díky úmluvám mezi státy tak služby pro Čechy například na Kapverdách může zajistit portugalské zastoupení.
Nastěhujeme se k sousedům
Ve vzdálených zemích budou od nynějška fungovat hlavně „úsporné mise“. Místo desítek zaměstnanců třeba v Senegalu bude působit jediný diplomat. A to navíc v prostorách rakouského velvyslanectví, které si bude Česko pronajímat. Například v případě Bogoty se podobně uvažuje o působení v rámci delegace Evropské unie.
Podobné plány jsou výsledkem mezinárodních dohod. „Vyžaduje to vytipování určitého partnera i jednání. Nejlevnější a zároveň první okruh, ve kterém hledáme, jsou sousední země. Udělali jsme si takový vzájemný průzkum s partnery Visegrádské čtyřky, totéž třeba i s Rakouskem,“ popisuje Schneider.
Už teď v Jerevanu Česko působí při polské ambasádě. Resort na jedné takové úsporné misi ušetří minimálně polovinu toho, co by dal za menší úřad běžného typu: místo zhruba 10 milionů náklady úsporné mise vypočítává na 4 až 5 milionů korun. Jakékoliv nadstandardní požadavky - například případný příjezd české delegace do země - tak musí řešit s hostující ambasádou.
I když šetří, česká diplomacie má v hledáčku rozšíření počtu misí – a to hlavně do vzdálených států, od kterých očekává ekonomický rozvoj, a může tak tuzemským exportérům pomoct dojednat obchody. „Země, které mají ten potenciál, kde dneska třeba startují průmyslová odvětví, kde se průmysl obnovuje či nově rozvíjí,“ uvedl už předchozí ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, na které státy se obě ministerstva soustředí.
Bez zastoupení někdy znamená bez komunikace
Najít přímou souvislost mezi otevřením zastupitelství a zrealizovaným obchodem ale není jednoduché. Jde totiž hlavně o posílení vztahů, které může českým firmám zakázku nakonec přihrát – ale také nemusí. Jednání tváří v tvář můžou usnadnit spolupráci a ujasnit odlišnost trhů i poptávky, ale i snáz ujasnit případné problémy. „Třeba v Indii – když se firmě Tatra změnil vlastník. Indický partner měl určité problémy s tím původním. Informace o novinkách tím, že byly sdělené zastupitelským úřadem, pomohly Tatře udržet se na tamním trhu,“ tvrdí Jiří Hynek, prezident a výkonný ředitel Asociace obranného průmyslu.
Naopak chybějící podpora státu může být hmatatelná tam, kde se ambasády zavírají. „V minulosti jsme proto už rušení některých úřadů v Africe a Latinské Americe kritizovali. To bylo na základě zkušeností našich firem. Stalo se, že měly rozjednané určité obchody a ve chvíli, kdy Česko ambasádu opustilo, z nich úplně sešlo, bez jakékoli další komunikace,“ vysvětluje Hynek.
Asociace působí v jedné z oblastí, které jsou na mezinárodní vztahy velmi citlivé – vyváží totiž zbraně. I když je tento průmysl úspěšný, podle Hynka se bez podpory státu v zahraničí neobejde. „Pokud v teritoriu nemáte otevřený úřad, pokud nemáte šanci, aby šel velvyslanec za lidmi z obchodu a promluvil si s nimi, tak se jen velmi těžko prodává,“ upřesňuje. Podle Lebedy je situace podobná i v jiných odvětvích - zastoupení totiž pomáhá stírat komunikační bariéru mezi zeměmi a urychlovat obchodní výměnu.
V Asii o sobě dáme vědět, v Evropě ne
Odborníci se shodnou na tom, že ve vzdálených zemích s odlišnou kulturou mají úřady větší smysl než v Evropě. Jde hlavně o Asii, Latinskou Ameriku, Afriku i země bývalého Sovětského svazu. Naopak v Evropě si exportéři vystačí bez podpory. „V podstatě díky Evropské unii jsou tam tak trochu jako doma. V Rusku bez posvěcení gubernátorů a dohody s politickou elitou lze uzavírat nějaké obchody velmi složitě,“ uvedl jeden z příkladů Kuba.
I proto jsou zastoupení v Evropě spíše na ústupu – alespoň mimo zmíněné státy, se kterými česká diplomacie počítá dlouhodobě. Úřad se rušil v Lucembursku a na Kypru mise výrazně zeštíhlela. Přesto úplnou rezignaci na Evropu analytické centrum Glopolis nedoporučuje. „Asi 80 % našeho exportu směřuje do Evropy a je těžko představitelné, že bychom tento poměr mohli výrazně změnit,“ říká Lebeda.
Evropa je pro Česko tradičním odbytištěm a závratný úspěch na dalekých trzích Lebeda nepředpokládá. „Spíš je pravděpodobnější, že budeme schopni být součástí výrobních řetězců větších evropských firem, které se na vzdálených trzích budou uplatňovat,“ odhaduje.
Pro rozšíření českých misí v zahraničí je ale ještě další významný důvod. Pokud je Česko tam, kde jiné země své úřady nemají, může mu to významně přispět v prohlubování mezinárodních vztahů i mimo tato území.
Tak se například posilují vztahy mezi Českem a Spojenými státy díky případu Američanky zabité během bojů na území Sýrie. Za americkou stranu případ řeší právě Česko, které se syrskými úřady vyjednává úmrtní list i převezení těla. Washington své zastoupení v Damašku kvůli válečnému konfliktu uzavřel. Česko teď působí jako takzvaná „protecting power“ a podle Schneidera je to projev důvěry z americké strany.
