Brno - Ústavní soud (ÚS) se zastal muže, kterému policie uložila pokutu 10 000 korun za to, že na Facebooku urážel policisty a jejich práci. Svoji kritiku ale nezformuloval do veřejného komentáře, nýbrž do soukromé zprávy určené pro přátele. Podle ÚS se policie ke konverzaci dostala nezákonným způsobem a porušila tak právo stěžovatele na ochranu soukromí. Pořádková pokuta podle soudců navíc nebyla namístě, protože šlo o soukromou konverzaci několika přátel, ne o veřejné vyjádření.
Dmitri Vesselovski dostal od pražských policistů desetitisícovou pokutu loni v říjnu za to, že podle spisu „snižoval autoritu policejního orgánu, ohrožoval důvěru v jeho činnost a snižoval vážnost a důstojnost jeho funkce“. Jenže Vesselovski odmítal pokutu zaplatit s tím, že policisty kritizoval pouze v soukromé konverzaci se svými přáteli. „Komunikace se navíc nesla v obvyklém duchu. Můj klient neurážel konkrétního policistu ani policii jako takovou,“ reagoval obhájce Dmitrije Vesselovského Štěpán Janáč.
„Ten údajně urážlivý vzkaz ode mě zněl: Ať táhne do … a několik hvězdiček. To byla interní komunikace, která nebyla v žádném případě určena ani adresována policejnímu orgánu,“ popsal pan Vesselovski, který se už podle svých slov sociálním sítím vyhýbá.
Ústavní soud uznal, že právě to, zda se jednalo o veřejná, nebo soukromá vyjádření, je klíčové. „Facebook je rozsáhlou komunikační sítí, kde se komunikuje způsobem, jaký si určí jeho uživatelé. Omezení v nastavení profilu každého z nich jsou závazná i pro orgány činné v trestním řízení,“ vysvětlil soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Policie se podle něj musí při zjišťování informací vždy pohybovat v mantinelech trestního řádu. „Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži stěžovatele, jako tomu bylo v projednávaném případě,“ zdůraznil Fenyk.
Internet, sociální sítě a mobilní aplikace mají ve společnosti rostoucí význam, proto je podle Ústavního soudu logické, že se na ně zaměřují také policisté. Musejí ale respektovat ochranu soukromí. „Internet je zdrojem mnoha veřejně dostupných informací, které jsou tak přímo dostupné i orgánům činným v trestním řízení, ale stejně tak obsahuje množství informací soukromé povahy,“ dodal Fenyk.
Jak se ke konverzaci dostali, policisté vysvětlili až na základě výzvy Ústavního soudu. Upozornil je na ni údajně svědek, který na policii podával vysvětlení k případu, v němž byl zapleten i Dmitri Vesselovski. Svědek policistům umožnil přístup na svůj účet a ke společné komunikaci. Z té si policisté pomocí tzv. printscreenů vytvořili obrazovou kopii. ÚS ale upozornil na to, že v úředních záznamech chybí informace o tom, že svědek nechal policisty vstoupit na svůj účet dobrovolně.
Soud rovněž odmítl názor policie, že by se konverzace nesla v natolik útočném duchu, že by za ni měl Dmitri Vesselovski dostat desetitisícovou pokutu. „Obsah byl spíše v náznacích, Ústavní soud nedospěl k názoru, že by za ně bylo možné uložit pořádkovou pokutu,“ řekl soudce zpravodaj. Vyhlášení nálezu se zúčastnili i policisté, kteří případ řešili. S novináři ovšem hovořit nechtěli. Policie se prý k případu vyjádří, až se s nálezem soudu seznámí.
Vpád do soukromí je možný jen v odůvodněných případech, řekl ÚS
Ústavní soud svým dnešním nálezem ale zcela nevyloučil využívání informací ze sociálních sítí - také proto, že řada informací v nich uložená může mít pro vyšetřování významnou hodnotu. „Policejní orgány mohou získávat informace z profilů, které jsou veřejně dostupné bez omezení,“ upřesnil. Legální je také to, pokud policii materiály předá někdo, kdo k nim má v rámci svého účtu přístup - jeho souhlas s využitím materiálů ale musí být zaprotokolovaný.
V případě soukromých zpráv nebo fotografií by pak měla mít policie souhlas soudu, který zváží, zda je informace natolik zásadní, aby vyvážila narušení soukromí uživatele. Žádost policistů pak posuzují samy sociální sítě, je na nich, zda vyhodnotí důkazy jako zásadní a požadované informace uvolní.
Podle právníka Václava Stupky z Ústavu práva a technologií Masarykovy univerzity panují nejasnosti ohledně toho, jak k podobným platformám přistupovat. „Evropská legislativa sjednocená je, protože většina členských zemí ratifikovala Úmluvu o kyberkriminalitě. Jaký ale zvolit konkrétní procesní postup, to se pořád formuje, protože je to nový fenomén,“ popsal.
