Praha - Premiér v demisi Mirek Topolánek dnes ve svém projevu vyzval senátory ke schválení Lisabonské smlouvy, která reformuje instituce Evropské unie. Dokument podle jeho slov sice prosazování národních zájmů poněkud sníží, jeho zamítnutí je ale znemožní. Neopomněl připomenout, že smlouva je kontroverzní, a také zdůraznil, že si Česko nemůže dovolit další ostudu v unii. Jeho pověst podle něj značně poškodil už pád vlády v době předsednictví.
Bez přijetí smlouvy by se unie podle Topolánka rozštěpila na jádro a periferii, na níž by se ocitlo i Česko. To by vedlo k posílení vlivu Ruska v postkomunistických zemích, které do EU vstoupily v letech 2004 a 2007: „Všem zemím na východ od Německa a Rakouska by pak hrozilo oslabení jejich západních vazeb a posun do ruské náruče,“ varoval. Zdůraznil také, že pokud nebude Lisabonská smlouva přijata, státy, které k ní už přistoupily, prosadí jinou reformní dohodu. Do té by ale Česko podle premiéra jen obtížně prosadilo své zájmy.
Smlouva podle jeho slov přináší i některá opatření, která oslabí menší země unie. Rozšiřuje se počet oblastí, v nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou, a státy tak přicházejí o své právo veta. Vznikne funkce „ministra zahraničí“ unie, který bude mít pravomoci zasahující do Evropské komise i do Evropské rady.
Mirek Topolánek:
„Jako premiér České republiky jsem po tvrdém vyjednávání smlouvu podepsal a logicky a se vší odpovědností podporuji ratifikaci. Jako předseda ODS a poslanec jsem přes všechny výhrady spíše politicky a rozumem než z přesvědčení a srdcem hlasoval pro. Jako člověk, demokrat a občan ČR doporučuji ostatním totéž.“
Premiér také upozornil na to, že členské země po přijetí smlouvy přijdou o možnost předsedat unii. V této souvislosti nicméně konstatoval, že pád české vlády v době předsednictví posílil argumenty zastánců tohoto opatření. Zdůraznil též, že Lisabon je první evropská smlouva, na jejímž vzniku se jako plnoprávný účastník podílela i Česká republika: „Lisabonská smlouva, na rozdíl od předchozí ústavní smlouvy, není pouze výplodem nějakého shora nadiktovaného konventu, její definitivní podoba je výsledkem těžkého vyjednávání a kompromisů legitimně zvolených demokratických vlád.“
Pro schválení Lisabonské smlouvy se musí vyjádřit tři pětiny přítomných senátorů. Proti její ratifikaci je prezident Václav Klaus a z parlamentních stran KSČM a část Topolánkovy ODS.
