Zemřela Vlasta Holubová, jedna z žen sterilizovaných za minulého režimu. Rozhodnutí o tří set tisícovém odškodnění za protiprávní zákrok se už nedožila. Na vyřízení žádostí stále čeká přes pět set žadatelek. Problémem je chybějící zdravotnická dokumentace. Úřady teď hledají nové způsoby dokazování.
Stovky nezákonně sterilizovaných žen stále čekají na odškodnění. Chybí jim zdravotní dokumentace
Události: Nezákonné sterilizace (zdroj: ČT24)
Byl rok 1988, když Vlasta Holubová den po komplikovaném porodu dcery podstoupila lékařský zákrok. O tom, že už nebude moct mít další děti, se dozvěděla od zdravotní sestry pár dní po operaci.
Stejně jako stovky dalších si na ministerstvu zdravotnictví zažádala o odškodnění. Resort její žádost zamítl, chyběla totiž zdravotnická dokumentace. „Ministerstvo zdravotnictví vyslovilo, že v situaci, kdy se nezachovala zdravotní dokumentace, protože byla skartována, tak vlastně nelze prokázat, že sterilizace byla nezákonná,“ popsal právní zástupce Holubové David Strupek.
Obrátili se proto na městský soud, který řekl, že má ministerstvo uznávat i jiné důkazy. Teď případ čeká u Nejvyššího správního soudu. Kompenzace se nedožilo už více žen.
„Některé žadatelky na vyřízení čekají už přes rok a to mi přijde hodně, že to překračuje dvouměsíční lhůtu stanovenou zákonem,“ sdělila Anna Stefanidesová z Ligy lidských práv.
„Ministerstvo mnohokrát vyzývá k doplnění některých podkladů, pak se právě čeká, než se tyto podklady doplní,“ informoval náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic (Piráti).
Odškodňování protiprávně sterilizovaných žen
Stát původně očekával, že se o odškodnění přihlásí zhruba čtyři sta žen. Ministerstvo nyní žádostí eviduje přes jedenáct set – 630 jich vyřídilo, přes čtyři sta kladně. Kvůli problémům s dokazováním jednala s šéfem resortu Vlastimilem Válkem (TOP 09) zmocněnkyně pro lidská práva.
„Velmi se snažíme, aby ministerstvo rozšířilo důkazní prostředky mimo existující zdravotnickou dokumentaci, například i o svědectví,“ doplnila Klára Šimáčková Laurenčíková.
Případ Vlasty Holubové, která se odškodnění nedožila, i podle Laurenčíkové ukazuje na to, že celý proces posuzování musí být co nejrychlejší. A to hlavně vzhledem k vyššímu věku většiny žadatelek.