Praha – Václavské náměstí v Praze, 25. únor 1969 – pochodeň č. 2 promluvila. Student z Vítkova, který se v nelehké době po invazi v roce 1968 nesmířil s netečností druhých a po vzoru Jana Palacha zemřel v plamenech. Byl ale druhý a o jeho činu se tak ví daleko méně. Opavští vysokoškoláci se proto rozhodli připomenout hrdinství místního rodáka v dokumentu nazvaném Jan Zajíc - Pochodeň číslo 2. Jejich snímek ocenila porota loni v prosinci v rámci cyklu Sám proti zlu na ostravském Ekofilmu.
Studenti se podíleli na scénáři, vedli rozhovory s respondenty. Režii měla absolventka FAMU a opavského Institutu tvůrčí fotografie Klára Řezníčková. Nápad zapojit studenty do výroby výukových dokumentů dostala a uskutečnila vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby Slezské univerzity v Opavě Monika Horsáková.
Monika Horsáková, vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby na ÚBK FPF Slezské univerzity v Opavě pro síť internetových novin Regiony 24.cz
- „Dokument o Janu Zajícovi je založen na velmi lidsky i emočně silných výpovědích jeho bratra Jaroslava a sestry Marty. S časovým odstupem nahlížejí na čin svého bratra, přibližují dobu lámání charakterů lidí a vzpomínají také na to, jak Janův čin ovlivnil jejich budoucnost v normalizačním Československu.“
- „… Jaroslav a Marta se staví k bratrově činu jinak. Jaroslav jej neschvaluje, Marta zase tvrdí, že ona by bratra nikdy nemohla odsoudit, protože cítila stejně, ona by prý ale k takovému činu nikdy nenašla odvahu.“
Původní scénář počítal pouze s výpovědí bratra Jana Zajíce, on sám ale podle Horsákové navrhl, aby autoři dokumentu přizvali i jeho sestru. Jejich pohledy se různí: „Jaroslav se na tehdejší události dívá v celém historickém kontextu probíhající normalizace. Vzpomíná přitom velice živě na to, jak se společnost v období mezi smrtí Jana Palacha a smrtí Jana Zajíce velice rychle smiřovala se ztrátou svobody, až nakonec upadla do naprosté letargie,“ popisuje Monika Horsáková s tím, že jeho setra Marta naopak líčí svůj vztah k Janovi a „dodnes nedokáže pochopit to, že řada lidí kolem Jana Zajíce tušila, že se něco děje, ale nikdo mu v tom nezabránil“.
Dokument Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 vznikl jako součást sedmidílného cyklu s názvem Sami proti zlu. Právě cyklus studentských dokumentů Sami proti zlu získal hlavní cenu v sekci Člověk a společnost na 38. ročníku mezinárodního filmového festivalu EkoFilm v Ostravě. Snímek Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 ji získal společně s dokumentem Holocaust v životě Luďka Eliáše.
Vznik cyklu, který má podpořit výuku soudobých dějin na středních a základních školách, iniciovalo občanské sdružení PANT, jež provozuje výukový portál moderní-dějiny.cz. Dokumenty série Sami proti zlu natočili studenti oboru Audiovizuální tvorby Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
O Zajícovi točil už v roce 1992 televizní film režisér Ivo Trojakov. Film s názvem Jan popisuje mimo jiné, jak je tento student zasažen zprávou o smrti Jana Palacha a zároveň zklamán chováním lidí.
Jan Zajíc: „Ve jménu vašeho života hořím“
Smrt Jana Palacha jím hluboce otřásla a až do Palachova pohřbu držel za splnění jeho požadavků hladovku u sochy sv. Václava v Praze. Když viděl, že oběť Jana Palacha nijak nezastavila letargii a lhostejnost k nastupující normalizaci, rozhodl se Palacha následovat.
V průchodu domu na Václavském náměstí se polil benzínem a zapálil se. Předtím ještě vypil kyselinu, aby nemohl křičet bolestí. Z průjezdu se mu už nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a vzápětí zemřel.
Několik dní před svou smrtí napsal tyto verše:
Slyším vaši zbabělost
Křičí na polích
Řve ve městech
Skuhrá na rozcestích
Jektá strachem ze smrti
A necítí
Že smrt upozorňuje a vábí
Bije z věží kostelů
Umíráček národů a zemí
Ve jménu života vašeho
Hořím
