V pondělí začali sociální demokraté hlasovat v klíčovém vnitrostranickém referendu. Rozhodují o případném vstupu ČSSD do vlády s hnutím ANO. Jelikož na těžko předvídatelném výsledku závisí vznik nového kabinetu, stalo se z referenda nejdůležitější stranické hlasování v české historii. Vnitrostranická referenda jsou přitom v Česku spíše výjimkou, většina politických stran je ani neumožňuje. A když už se podobná hlasování v minulosti konala, byla s nimi často spojena řada pochybností.
V Poslanecké sněmovně v současnosti zasedá devět politických stran. Z nich pouze pět ve svých stanovách umožňuje straníkům hlasovat v celostátních vnitrostranických referendech: Piráti, ODS, KSČM, KDU-ČSL a právě v současnosti hlasující ČSSD.
Kromě Pirátů, kteří registrují přibližně 700 členů, je všem těmto stranám společná relativně široká členská základna. Například ODS má přibližně 14 tisíc členů a třeba KSČM je se svými 37 tisíci členy ze všech partají vůbec nejpočetnější (ČSSD má necelých 19 tisíc členů). Také komunisté, kteří by měli případnou vládu ANO a ČSSD ve sněmovně podpořit, připouštěli možnost o spolupráci s Andrejem Babišem hlasovat uvnitř širší stranické platformy.
Početná členská základna je většině zmíněných stran společná, protože ztěžuje případné účelové manipulace s vnitrostranickými referendy. U menších stran je totiž potenciálně snazší vytvářet nátlak na hlasující, jejichž hlas má v menším počtu přirozeně vyšší váhu. Právě to je důvodem, proč ze sněmovních stran celostátní referendum neumožňují ANO, TOP 09, SPD ani STAN. Všechny mají pouze několik tisíc registrovaných členů.
Piráti mají Fórum
Stranou, která ze současných sněmovních uskupení nechává své členy hlasovat o největším počtu důležitých rozhodnutí, jsou Piráti. Využívají k tomu celostátní elektronická hlasování. Jedním z takových rozhodnutí byla v poslední době lednová volba předsedy Pirátů Ivana Bartoše nebo – zatím poslední – zamítnutí kandidatury Jana Rumla do Senátu na kandidátce Pirátské strany. V obou těchto případech mohli hlasovat a ovlivnit tak směřování strany všichni její členové.
Přímá demokracie je v pojetí Pirátské strany inspirována zahraničními zkušenostmi. Vychází totiž z myšlenek Pirátského hnutí, které se rozvinulo po švédské kauze The Pirate Bay. Politické strany Pirátů nejen ve Švédsku či na Islandu, které patří k těm nejúspěšnějším, ale i v dalších zemích západní Evropy prosazují přímou demokracii jako nástroj, který má vést ke zkvalitnění demokracie.
- K výměně názorů zejména před hlasováním slouží „Fórum Pirátské strany“, na němž probíhá diskuse k jednotlivým tématům. Členové strany si vyměňují své názory a na jejich základě se pak rozhodují.
- Příklad fóra: Debata o podpoře Jana Rumla v senátních volbách
Referenda ČSSD neprobíhají hladce
Ze sněmovních politických stran vnitrostranické referendum nejobsáhleji specifikují sociální demokraté. Vedle zakotvení ve Stanovách strany plebiscit upravuje i zvláštní dokument Řád vnitrostranického referenda. Na dubnovém mimořádném sjezdu strany byly stanovy upraveny tak, aby bylo možné hlasovat elektronicky. Nicméně toho strana v aktuálním referendu nevyužívá. Straníci hlasují na schůzích místních organizací pomocí hlasovacích lístků.
V referendu předcházejícím, z roku 2014, členové hlasovali korespondenčně. Předložené návrhy týkající se kumulace funkcí, ženských kvót a skládání kandidátek straníci přijali, slabinou však byla vysoká míra neplatných hlasů. Každý z členů vedle hlasovacího lístku musel odeslat i lístek verifikační, jímž prokazoval platnost volby. Ve čtvrtině případů však sociální demokraté tento lístek nepřiložili a jejich hlas kvůli tomu nebyl platný. Tehdejší referendum bylo problematické i tím, že si Ústřední kontrolní komise strany vyžádala hlasovací lístky ke kontrole, vedení strany je však odmítlo vydat. Začaly se tak množit spekulace o zmanipulování výsledků.
Ani letošní hlasování sociálních demokratů neprobíhá zcela hladce. Místní a krajské organizace porušují usnesení předsednictva strany a sdělují dílčí výsledky v průběhu hlasování, a to navzdory přání vedení strany oznámit výsledky až v polovině června po skončení referenda.
Průkopníkem se staly Věci veřejné. I ty hlasovaly o vládě
V minulosti propagovaly vnitrostranická referenda mezi českými politickými stranami zejména Věci veřejné. Členové i registrovaní příznivci - tzv. „véčkaři“ - se mohli skrze stranická hlasování vyjadřovat nejen k programu strany. Například ještě před volbami v roce 2010 Věci veřejné ve vnitrostranickém hlasování zrušily tehdy kontroverzní hlídky, které působily v pražských ulicích.
V následujících volbách do Poslanecké sněmovny VV uspěly nad očekávání a společně s ODS a TOP 09 začaly vyjednávat vládní spolupráci. Svou účast v kabinetu následně strana schvalovala ve vnitrostranickém referendu podobně jako nyní ČSSD. Internetové hlasování se stihlo během víkendu a zúčastnilo se jej 22 procent z téměř 17 tisíc registrovaných „véčkařů“. Pro vstup do vlády se vyslovilo 78 procent z nich.
Vnitrostranická referenda VV se sice konala poměrně často, ale nejednou je provázela řada pochybností. Účast při hlasováních byla pravidelně nízká a potvrdila se i některá podezření o manipulacích s jejich výsledky. Problémy například provázely i zmíněné referendum o vládní účasti. Hlasování původně začalo v pátek dopoledne, ovšem kvůli technickým potížím muselo být odloženo na sobotu. Problémy měly být způsobeny opatřením na zvýšené zabezpečení hlasování.
Vedle Věcí veřejných, které prosazovaly prvky přímé demokracie, uspěl s tématem referenda a odvolatelnosti politiků i Tomio Okamura. Ten v loňských sněmovních volbách dokonce kandidoval za volební stranu Svoboda a přímá demokracie. Není však bez zajímavosti, že právě Okamurovo hnutí, které prosazuje referendum na všech úrovních politického systému, na sebe sama principy přímé demokracie neuplatňuje. Stanovy hnutí referendum vůbec neznají. Stejně tak ani odvolatelnost vedení strany není umožněna nějakou z forem stranického plebiscitu.
