Praha – Pokud odposlechy telefonních hovorů mezi někdejším pražským primátorem Pavlem Bémem a podnikatelem Romanem Janouškem skutečně pořídila Bezpečnostní informační služba (BIS), nemohou být v případě trestního stíhání použity jako důkaz. V Hyde Parku ČT24 na to upozornil náměstek ministra vnitra a někdejší příslušník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jaroslav Hruška s tím, že to zakazuje zákon.
Původcovství odposlechů, v nichž se Bém s Janouškem mj. domlouvají na obsazování vlivných postů, dosud nebylo ze strany BIS potvrzeno. V současné době v kontrarozvědce probíhá pod dozorem státního zástupce šetření, zda k úniku informací skutečně došlo.
„Pokud by byl tento záznam od zpravodajské služby, nemůže být použit před soudem. Tak hovoří zákon, a přestože se to zdá kontroverzní a absurdní, tento mechanismus funguje v celé Evropě,“ uvedl Kubiceho náměstek Hruška v Hyde Parku na ČT24 a dodal, že to v minulosti potvrdil i Ústavní soud. Pokud se ale odposlech dostane do rukou policisty, není důvod, proč by neměl sloužit jako podnět k vyšetřování, dodal Hruška.
Jak se to má v Česku s odposlechy?
Jak Hruška uvedl, podle českého právního řádu může odposlech použít důstojník zpravodajské služby (což by byl i případ BIS) nebo policista některých útvarů. Pokud je odposlech pořízen tajnou službou, jsou o jeho obsahu seznamováni čelní představitelé státu – prezident a členové vlády. Ti také mohou dát BIS přímo podnět k šetření, jež může k pořízení odposlechů vést. V jiném případě je realizuje sama kontrarozvědka. Povolení k nim musí vydávat soudce vrchního soudu.
Jak v této souvislosti upozornil komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo, je proto za předpokladu autorství BIS pravděpodobné, že obsah odposlechů z roku 2007 znal jak tehdejší předseda vlády Mirek Topolánek, tak prezident Václav Klaus. „Pokud nahrávky skutečně pocházejí z BIS, bylo by zvláštní, kdyby se o nich Klaus, jako adresát zpráv tajných služeb, doslechl až před týdnem,“ konstatoval Šídlo doslova.
