Ležáky - Poválečný odsun německých obyvatel Československa byl logickým vyústěním tragické kapitoly dějin. Při příležitosti 70. výročí vyhlazení osady Ležáky německými nacisty to prohlásil prezident Václav Klaus. Na pietním aktu rovněž vystoupili válečný veterán armádní generál Tomáš Sedláček či předseda Českého výboru bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Kardinál Dominik Duka na místě sloužil bohoslužbu. Celkem se vzpomínkové akce účastnilo několik tisíc lidí.
„Již léta se po nás chce, abychom ve jménu všeobecného sbratřování se na hrůzy války zapomněli. Abychom se cítili stejnými viníky jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších hrůz na svědomí,“ poznamenal český prezident během pietního aktu.
Podle Klause „nacistický teror a fanatický odpor Němců“ zničily dlouho a složitě budovanou důvěru mezi Čechy a Němci. „Zopakoval-li před měsícem předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Pany, že je Václav Klaus nepřátelsky naladěn vůči Německu, rád bych mu odsud vzkázal, že to pravda není,“ řekl prezident. „Pouze nemohu, nechci a nesmím zapomenout, co se u nás, ale i na mnoha jiných místech Evropy v době druhé světové války dělo.“
Klaus nad více než stovkou věnců u pomníku popravených obyvatel Ležáků znovu ocenil krok německého prezidenta Joachima Gaucka, který na začátku června vyjádřil lítost nad vyhlazením Lidic a Ležáků nacisty. „Vážím si tohoto omluvného a vstřícného gesta, které z německé strany na podobné úrovni dosud nezaznělo. Prezident Gauck jím vyslal signál, že cestou do budoucnosti není kladení požadavků, nýbrž poučení se z historie a úcta k sousedům. Jen taková cesta může naše národy dovést ke šťastnější budoucnosti,“ uvedl na závěr svého proslovu.
Oběti z Lidic a Ležáků připomněla také štafeta
Krátce před pietním aktem doLežáků dorazila štafeta cyklistů a běžců ze 730 kilometrů vzdáleného Ravensbrücku v Německu, která odstartovala v pátek ráno. Trasa v první části štafety připomněla cestu lidických žen, které na konci války musely podstoupit pochod smrti do městečka Wesenburk a později pěšky dorazily zpátky do Čech. Poslední úsek štafety běžela světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová.
Chybělo málo a osud Ležáků postihl celou zemi
Podle českého prezidenta Klause nebylo vyhlazení Ležáků náhodou. "Byl to promyšlený čin
okupantů, který naznačoval možný osud Čechů, pro něž, podle německých nacistů, nemělo být v naší tisíc let existující vlasti v budoucnu žádné místo. Jen málo scházelo k tomu, aby se osud lidí z Ležáků stal osudem milionů našich spoluobčanů," řekl.
24. června 1942 byla obec na Chrudimsku vypálena a skoro všichni její obyvatelé byli povražděni. Čtyřiatřicet dospělých nacisté odvlekli do Pardubic a ještě téhož dne bez soudu popravili. Dalších sedm osob z Ležáků nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu.
Němci masakr provedli dva týdny po vyhlazení Lidic. Udělali tak poté, co gestapo zjistilo, že parašutisté z výsadku Silver A odsud udržovali pomocí vysílačky Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Z ležáckého lomu vysílal radiotelegrafista Jiří Potůček. O odbojové činnosti z padesáti obyvatel osady vědělo maximálně deset, přesto kromě dvou dívek řádění nacistů nepřežil nikdo.
Václav Klaus zároveň vyslovil obavu, že je stále obtížnější odkaz a memento těchto tragických událostí v povědomí lidí udržet. „Ubývá porozumění tomu, o co vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, a jaké byly příčiny, co čemu předcházelo a co po čem následovalo,“ řekl prezident. Dnešní velká účast na pietním aktu podle něj svědčí o tom, že se letošní 70. výročí podařilo v Česku připomenout.
V neděli se v ležáckém památníku sešlo několik tisícovek lidí, což je nejvíce v novodobých dějinách Česka. „Je vidět, že zejména region se o toto místo zajímá, a to hlavně studenti a senioři,“ podotkl ředitel lidického památníku Matouš Červencl, který rovněž zodpovídá za pietní místo v Ležácích.
Strůjci ležáckého masakru ušli bez trestu
Poté, co Němci z Ležáků odvezli všechny jejich obyvatele, veškeré domy srovnali se zemí. Nad vypálenou osadou si pak šéf pardubického gestapa Gerhard Clages nechal postavil na tehdejší dobu poměrně drahou a honosnou vilu. „Velice se mu tady líbilo, bylo krásně vidět do údolí,“ vysvětlila průvodkyně ležáckého muzea Hedvika Urbanová.
I po skončení druhé světové války zůstali strůjci hrůzného východočeského masakru bez trestu. Například Walter Creger, nazývaný boxer, byl dohledán v roce 1970, po výslechu ale nebyl nikdy potrestán. „Žil na území západního Německa. Stejně dopadl i Gustav Mikisek, člověk, který na popravišti vytrhával zlaté zuby,“ popsal historik Vojtěch Kyncl. Ještě sedmdesát let po masakru historikové přicházejí s novými poznatky. O vyhlazení Ležáků se dopředu mluvilo v nejvyšších kruzích - o plánech dokonce věděl Adolf Hitler i jeho blízcí spolupracovníci.
Část plynových vozů se podle původních úvah měla vyrábět i ve Vysokém Mýtě
Jedenáct dětí Němci stejně jako ty lidické odvezli do likvidačního tábora v Chełmnu. Tam je čekaly plynové vozy. Speciálně upravené náklaďáky byly předobrazem smrtících plynových komor. Vozy začala dodávat německá automobilka Gaubschat na konci roku 1941. Podle dopisů, které teď objevili historici, nacisté dokonce velmi vážně uvažovali o tom, že by části vozů mohli vyrábět Češi ve firmě Sodomka ve Vysokém Mýtě - tedy shodou okolností necelých pětatřicet kilometrů od vyhlazené osady.
Němci plynovým vozům říkali Sonderwagen nebo také S-Wagen. Oběti namačkané do nákladního prostoru se udusily výfukovými plyny. Až 80 těl najednou pak nacisté zvednutím korby sypali přímo do hromadných hrobů. V plynových vozech zemřelo celkem 11 ležáckých a 82 lidických dětí. Kromě nich za celou dobu fungování vozů v nich zahynulo přibližně dalších 500 tisíc lidí.
