Sportovní gymnastka a sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská by oslavila 75. narozeniny. Její památku si lidé od 18 hodin připomenuli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, kde kardinál Dominik Duka sloužil requiem za její věčný odpočinek. Čáslavská zemřela po dlouhé nemoci loni 30. srpna.
Věra Čáslavská s gymnastikou začínala ve 14 letech pod vedením své slavné předchůdkyně Evy Bosákové. Po stříbru ze soutěže družstev na olympiádě v roce 1960 v Římě získala o čtyři roky později v Tokiu čtyři medaile včetně tří nejcennějších, o další triumf ji připravil pád na bradlech.
Poslední dny před odjezdem na Hry v Mexiku trávila Čáslavská usilovným tréninkem v Šumperku. Jednadvacátého srpna v noci ji vzbudili se zprávou, že do města vjely polské tanky. Šokovaná Čáslavská sebrala kolo a vyrazila okupantům vstříc na náměstí.
„Stála jsem tam nevěřícně několik hodin a úplně zapomněla na trénink,“ popisovala. Trenéři o ni mezitím dostali strach, vždyť jako signatářka manifestu se mohla dostat do potíží. Poslední část tréninku před odjezdem do Mexika musela strávit skrytá v kopcích Jeseníků, místo kladiny používala mantinel ze zimního stadionu, shyby pilovala na větvích stromů.
Hry v Mexiku v roce 1968 jí vynesly dokonce čtyři zlaté, včetně obhajoby ve víceboji, a dvě stříbrné. Během medailového ceremoniálu tak mohla vykonat protest, o kterém přemýšlela už před odjezdem z Prahy a který se nakonec výrazně zapsal do politických dějin sportu.
Češka stála na nejvyšším stupínku vedle Rusky. Nejdřív zazněla hymna Československa, poté Sovětského svazu. V tom okamžiku Čáslavská odvrátila hlavu, aby nemusela sledovat stoupající rudý prapor. Symbol vzdoru, kterým neporušila žádná olympijská pravidla, vešel do dějin jako „tichý protest“.
Krátce po triumfálním návratu do Československa ji jako jeden ze symbolů Pražského jara čekaly výslechy Státní bezpečností. Když i přes nátlak odmítla odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov, upadla v nemilost. Než mohla začít trénovat mladé talenty, musela si několik let vydělávat například úklidem domů.
Koncem 70. let dostala Čáslavská spolu s manželem Josefem Odložilem, za něhož se provdala během OH 1968 v Mexiku, povolení vycestovat i s dětmi Radkou a Martinem do země, v níž byla i díky své pohádkové svatbě stále velmi populární. Oba se dva roky věnovali místním talentům, jejich manželství však utrpělo vážné trhliny a po 19 letech skončilo rozvodem.
Čáslavská následně přijala úkol znovu pozvednout úroveň československé gymnastiky a během roku 1989 dostala pozvání na trenérskou stáž do Spojených států. Během vyřizování potřebných dokumentů ale přišel 17. listopad.
Hned v prvních týdnech po pádu komunistického režimu se Čáslavská začala vracet na výsluní. Přijaly ji zpátky sportovní organizace, klub fair play při Československém olympijském výboru jí udělil medaili za celoživotní postoje. Přišlo zadostiučinění. Její jméno se dokonce po Husákově odchodu objevovalo mezi možnými prezidentskými kandidáty. Nakonec Havlovi kývla na možnost stát se jeho poradkyní.
V srpnu 1993 zemřel po potyčce se synem Martinem její bývalý manžel Josef Odložil. Po zdlouhavém procesu a mediální kampani byl Martin odsouzen ke čtyřem letům vězení. V lednu 1997 mu ale prezident Havel udělil milost, o niž však Čáslavská osobně svého bývalého šéfa nežádala. Životní peripetie ji uvrhly do těžkých depresí, kvůli kterým musela být hospitalizována v bohnické léčebně.
Na veřejnost se vrátila až v roce 2009. Setkala se s olympioniky, vystoupila v televizi a zažila ovace ve stoje. Postupně se objevovala na řadě sportovních a společenských akcí. Od jara 2015 ale bojovala s rakovinou slinivky břišní, nemoci podlehla loni 30. srpna.
Uložit
