Nedoceněné památky socialismu: Zbourat, nebo přebarvit na růžovo?

• Alžběta Vejvodová

16. 6. 201316. 6. 2013|Zdroj: ČT24

Hotel Praha v Dejvicích

Zdroj: Jan Kouba/ČTK

Praha – Hotel Praha – jeden ze symbolů architektury 70. a 80.let – čeká neslavný konec. Bude se bourat. Oznámil to jeho nový majitel - společnost PPF. Demolice hrozí hotelu i přesto, že jeho význam někteří experti přirovnávají ke slavným dílům architekta Jana Kaplického. Nejde přitom zdaleka o první významnou a architektonicky zajímavou památku socialistické éry, která se nezachová budoucím generacím. Pohled na architekturu té doby se v posledních dvaceti letech vyvíjí od naprostého zatracení až po nadšený obdiv. Máme „pomníky socialismu“ chránit, nebo je srovnat se zemí? Odpověď na tuto otázku hledala konference Křižovatky architektury.

Budova bývalého Federálního shromáždění, obchodní domy jako Kotva nebo Máj nebo i rozsáhlá panelová sídliště s fádními domy namačkanými na sebe – to vše patří k dědictví socialistické éry. Mezi šedivými a nevzhlednými „krychlemi“ se podle architektů a památkářů skrývá celá řada nesmírně cenných staveb. Laická veřejnost však obvykle veškerou architekturu z dob socialismu - ať již jde o socialistický realismus či neofunkcionalismus - hází do jednoho pytle s nálepkou „ošklivé“.

Zářným příkladem takového uvažování je budova bývalého Federálního shromáždění postavená na přelomu 60. a 70. let 20. století. V nedávné anketě MF Dnes, které se zúčastnilo na 18 tisíc lidí, ji respondenti označili za nejošklivější stavbu v Praze. Dnes již bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda v roce 2010 dokonce prohlásil, že by se Federální shromáždění mělo zbourat.

Podle architektů však jde o velmi cennou stavbu. Karel Prager se při jejím navrhování inspiroval dílem architekta vily Tugendhat Miese van der Rohe. Pragerův projekt zaujal počátkem 70. let i západní architektonickou kritiku. „Například prestižní francouzský architektonický časopis věnoval Federálnímu shromáždění několik dvoustránek, což je úspěch, kterého se žádný jiný československý architekt nedočkal,“ připomněl profesor Ústavu dějin umění akademie věd Rostislav Švácha.

Touha zapomenout

Proč tedy veřejnost takto významnou stavbou opovrhuje? Socioložka Masarykovy univerzity Slavomíra Ferenčuhová se domnívá, že za negativním vnímáním socialistické architektury a za snahou zbavit se jí stojí negativní a mnohdy i bolestivé vzpomínky na komunistickou éru, které zůstávají ve společnosti silně zakořeněny. „Architektura z období státního socialismu se stala materiální reprezentací té doby, což veřejnost vnímá a reaguje na to,“ míní.

Bourání staveb typu obchodního centra v Liberci je tak podle ní pokračováním trendu první poloviny 90. let, kdy se v českých městech narychlo měnily názvy ulic a strhávaly sochy někdejších komunistických funkcionářů. „Dochází k čištění městské krajiny od nechtěné reprezentace minulosti,“ dodala Ferenčuhová.

Hana Moudrá, starostka České Lípy, kde již několik let probíhá diskuse o budoucnosti neofunkcionalistického obchodního domu, zase viní z nedostatečné péče o významné stavby socialistické éry to, že jsou dosud nezmapované. „Pokud se na význam památky začne upozorňovat až ve chvíli, kdy už chce někdo takový objekt zdemolovat, je to pozdě. Žádné protestní akce už pak nevedou k úspěchu,“ zdůraznila.

Lesná – skvost se změnil v tuctovku

Slova českolipské starostky potvrzuje i příklad z Brna. Tamní sídliště Lesná bylo v 90. letech považováno za jedno z mnoha panelových sídlišť, které si nežádají speciální památkovou ochranu. Na domech tak vyrostly moderní nástavby i tuctové lodžie. Teprve nyní se začíná připomínat, že Lesná představuje ojedinělý urbanistický celek s neobvyklou konstrukcí panelových domů. Na rozdíl od dalších panelových sídlišť, která v té době vznikala, byl v Lesné kladen důraz na prostor mezi domy i na design jednotlivých staveb občanské vybavenosti.

Byť jsou i v Lesné některé bloky domů podle některých kritiků svou velikostí na hranici psychologické únosnosti a neposkytují obyvatelům dostatek soukromí, pro oko příjemný vzhled dodávalo domům zdobení, například keramické obklady mezi okny. Ty už ale dnes v Lesné k vidění nejsou. Nenávratně totiž zmizely pod moderním zateplením.

Lesná tak podle památkářů ztratila svůj architektonický význam a autenticitu. „Největší hodnotou Lesné je dnes vzduch mezi domy. To už ale z hlediska památkové péče nelze definovat, a tedy ani chránit,“ říká architekt Městského památkového ústavu v Brně Karel Doležel.

Poruba hledá balanc mezi ochranou a konzervací

Naopak včas se podařilo úředně potvrdit historický a architektonický význam sídliště Ostrava Poruba. V roce 2003 vyhlásilo ministerstvo kultury I. a II. porubský obvod se zástavbou z 50. let ministerstvo kultury za městskou památkovou zónou. I když se díky tomu prozatím podařilo zachovat jedinečný ráz sídliště, zůstává i nadále ochrana a rekonstrukce architektonicky cenných domů pro město a památkáře tvrdým oříškem.

Alarmující je zejména stav uměleckých prvků na jednotlivých domech. Sgrafita inspirovaná renesancí zdobí takřka každý dům v Porubě a mají nedozírný historický i architektonický význam. Díky nim podle architektů mizí ze sídliště jednotvárnost. V posledních letech však chátrají. „Jejich osud je značně nejasný, protože jednotlivé domy nejsou kulturní památkou, vlastník takového domu si na žádnou dotaci od státu nesáhne,“ upozornil Miroslav Křídlo z Oddělení památkové péče Magistrátu města Ostravy. Nutné opravy se proto snaží dotovat magistrát, peníze v městské kase však na opravy veškerých sgrafit nestačí.

To ale není jediný problém, který památkáři, architekti, magistrát i obyvatelé Poruby řeší. Kromě významného architektonického skvostu zůstává totiž porubské sídliště také hustě obydlenou oblastí, a je tedy nutné skloubit památkovou ochranu s moderními potřebami města. „Poruba trpí naprostým nedostatkem parkovacích míst. V době, kdy se Poruba stavěla, nebyl automobil pro rodiny běžnou záležitostí. Výsledkem je, že chybí něco kolem 11 tisíc parkovacích míst. Parkuje se na travnatých plochách - všude, kde je místo, tam stojí auto,“ upozorňuje Křídlo s tím, že takový přístup obyvatel památkovou zónu poškozuje.

Hledání rovnováhy mezi konzervací historických budov a jejich novodobým využitím je teď proto v Porubě tématem číslo jedna. A jak říká Cyril Vltavský, hlavní architekt magistrátu, který má revitalizaci Poruby na starosti: „Musíme se smířit s tím, že nelze starobu památky chránit za každou cenu. I památková zóna musí žít.“ A to se v Porubě zatím daří. I přes těžkosti, které s sebou rekonstrukce socialistického dědictví přináší, patří Poruba k nejvyhledávanějším lokalitám pro bydlení v Ostravě. Byty zde jdou na dračku.

International - inspirace pro hotel Praha

Dalším příkladem toho, že socialistická architektura může s trochou snahy a při dostatku peněz na nutné opravy obstát i v moderních podmínkách, je také známý dejvický hotel International z 50. let (dnes Crown Plaza). Ten si díky své autentičnosti zahrál i v několika filmech – jedním z nich byl film Šakalí léta. Přesto dodnes slouží původnímu účelu.

Podobně jako další socialistické stavby potřeboval hotel v 90. letech rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci. Ta proběhla v letech 1996 až 1997. Přestože v té době ještě hotel nebyl národní památkou, počínali si architekti i vlastník obezřetně a s citem. Zachovány tak zůstaly původní tapiserie a podle původních vzorů se obnovovaly také koberce. Za své vzal pouze protiatomový kryt, který se změnil v šatny pro personál. Zimní zahrada v 15. patře s ceněnou květinovou mozaikou Maxe Švabinského se změnila v salonky, které jsou přístupné klientele obývající nejdražší pokoje hotelu. 

V modernizaci Internationalu by mohli hledat inspiraci i majitelé již zmíněného hotelu Praha, který čeká demolice. Jako jeden z důvodů, proč se jej nevyplatí provozovat, bývá zmiňována velkorysost stavby, kvůli které by provoz hotelu údajně nebyl ekonomicky rentabilní. Jenže stejně velkorysí byli komunističtí architekti také při plánování Internationalu. Zatímco v útrobách hotelu Praha se ukrývá 136 pokojů, International jich má dokonce 254. Vyvstává proto otázka, zda by nebylo možné i hotel Praha zachránit. Podle skupiny architektů, umělců a památkářů, kteří usilují o to, aby se hotel Praha stal podobně jako International kulturní památkou, by to jistě stálo za pokus.

V čem tkví význam hotelu Praha?

Při stavbě hotelu Praha architekti vycházeli z přirozených vlastností svažité parcely. Půdorys hotelu navazuje na vrstevnice a pětipatrová budova přirozeně přechází do přilehlé rozlehlé zahrady. Impozantní je také vnitřní výzdoba hotelu, zejména hlavní zvlněné schodiště. Nechybí ani zlaté vodovodní kohoutky a nádherné lustry odkazují na tradici českého sklářství.