V Česku žije až 10 tisíc bezdomovců, kterým ještě nebylo 26 let. Podle odborníků pocházejí hlavně z rozbitých rodin nebo dětských domovů a mají nízké vzdělání. Práce s mladými bez domova je obtížnější a současné služby na ně nejsou připraveny.
Václav Bural strávil mládí na lavičce v centru Prahy, přežíval díky štědrosti turistů. „Je to občas dost nebezpečné, protože tam jsou takoví frajeři, kteří člověku uříznou batoh ze zad, když spí,“ popisuje své zkušenosti.
Bezdomovcem se stal ve 22 letech, když přišel o bydlení. „Vzhledem k tomu, že jsem 14 dní před tím nastoupil do práce, kde nebyla možnost žádné zálohy, tak najednou šup a byl jsem na ulici,“ říká.
Čtyři roky přespával v opuštěných budovách. Přitom pravidelně chodil do knihovny, kde si tiskl životopisy a hledal práci. „Nejlepší směr to nabralo, když na jeden ze squatů přijel známý s nabídkou práce, protože předělával barák. Řekl: můžete u mě bydlet, dám vám každý den tolik a tolik.“
Přibývá mladých, psychicky nemocných a drogově závislých
Bezdomovectví se tento týden věnovala odborná konference v Praze. Osm let sbíral informace o lidech bez domova do 26 let Jakub Marek z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj se život na ulici mění – mezi bezdomovci je víc mladých, psychicky nemocných a drogově závislých.
„Mladí lidé říkají, že nejsou tak špinaví, že jsou hůře poznatelní než staří opilci. A ti staří na lavičkách zase říkají, že nechodí krást a že dodržují zákony,“ uvádí autor výzkumu Jakub Marek.
Podle výzkumů na ulici končívají mladí lidé, kteří nemají rodinné zázemí a mívají nižší vzdělání. Řada z nich vyrostla v dětském domově. Nedokážou žít samostatně a převzít za sebe odpovědnost. Chybí jim vzory a neuznávají autority. Jsou snadno ovlivnitelní a stávají se často součástí party. Experimentují s drogami. Peníze na jejich pořízení si pak obstarávají krádežemi či prostitucí.
„Na ulici jsou dva typy lidí. První jsou bez rodinného zázemí a druzí s rozpadlou rodinou. Ti se většinou z ulice dostali. Ti se špatným dětstvím setrvávají na ulici,“ říká Marek.
Mladým chybí životní zkušenosti
„Je tu sedm až 10 tisíc mladých lidí, kteří nepřemýšlejí o tom, co budou dělat a jestli založí rodinu, ale o tom, kde budou dnes spát, zda budou mít co jíst a jestli má jejich život nějaký smysl,“ upozorňuje národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa.
Práce s mladými bezdomovci je prý mnohem obtížnější než se staršími. „Nemají zkušenost s normálním životem, na rozdíl od těch, kteří zůstali na ulici v padesáti letech. Ti zažili dvacet třicet let normálního fungování, ale mladá generace ne,“ vysvětluje.
Navíc pro mladou generaci chybí programy. V plánu je proto vytvořit azylový dům, kde by se naučili fungovat ve společnosti. Klíčové je chtít změnu – což potvrzuje i Václav, který už tři roky pracuje, má ženu a bude mít syna.
