Praha – Výroba celkových zubních náhrad plně hrazených z veřejného pojištění je v ohrožení. Zubní technici za ně už šest let dostávají podle svých slov likvidační částku, takže je po Novém roce už nechtějí vyrábět. Ministerstvo zdravotnictví slibuje víc peněz, nejdřív se ale musí změnit zákon.
Za ty nejmodernější protézy pacient často zaplatí desetitisíce. Cíl je jasný: Co největší přesnost, aby umělé zuby nikdo nepoznal. Náhrady na pojišťovnu už tak dokonalé nejsou – na jejich výrobu je totiž jenom několik tisíc. „Ta náhrada může změnit výraz obličeje, pacient může mít prověšené koutky, prověšené rty nebo naopak natažený obličej,“ vysvětluje prezidentka Komory zubních techniků Alexandra Seidlová. Pojišťovny za ně navíc výrobcům platí už šest let pořád stejně, což je podle zubních techniků likvidační. „Výrobu dotujeme ze svého. Znamená to tedy, že už nám docházejí vlastní zdroje, a že si to nebudeme moci dále dovolit,“ varuje Seidlová.
Počet horních a dolních náhrad hrazených ze zdravotního pojištění postupně klesá, málo jich ale rozhodně není. Jenom VZP jich loni zaplatila přes 125 tisíc. Dohromady za ně vydala přes 449 milionů korun, průměrná cena za kus činila 3574 korun.
Za nízké považují úhrady i stomatologové, kteří se o peníze za aplikaci náhrady s techniky dělí. A stejně jako výrobci se snaží, aby ani náhradu na pojišťovnu laik v puse pacienta nepoznal – a hlavně aby byla funkční. „Abychom zhotovili dobrou celkovou snímací náhradu, musí pacient ordinaci navštívit nejméně pětkrát nebo šestkrát. A vždy je to minimálně půlhodinová návštěva, za což je ta cena asi tisíc, tisíc dvě stě korun,“ přibližuje zubař Jan Černý.
Aby mohly pojišťovny technikům a zubařům připlatit, musí se změnit zákon. Ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že k připomínkovému řízení by měla být norma předložena v první čtvrtině příštího roku. Výše úhrad by se tak reálně mohla změnit během příštího roku.
