Před čtyřiceti lety se dostal na svobodu Čechoslovák Jaroslav Javorský, kterého komunistický režim ve vykonstruovaném procesu odsoudil za špionáž na dlouhé roky do vězení. Přitom se jen snažil pomoci dívce, kterou miloval, s útěkem na Západ. Jeho případ pozorně sledovali i v zahraničí, na jeho obranu vystupovala třeba organizace Amnesty International.
Javorský v roce 1977 emigroval za svou rodinou do západního Německa. Ještě téhož roku se ale rozhodl do východního bloku vrátit za svou dívkou a její dcerou z předešlého manželství. Chtěl jim pomoci také se dostat na Západ. Ale v Bulharsku, kde se setkali, je sebrala policie. Ve vykonstruovaném procesu pak Javorského v Československu odsoudili za špionáž. Nastoupil do věznice ve Valdicích, kde se setkal i s představiteli tuzemského disentu.
Na osvobození politického vězně se výrazně podílela jeho matka, která psala světovým politikům. Mimo jiné i americkému prezidentu Ronaldu Reaganovi, který také vyjednal další výměnu zajatců. K té nakonec došlo před přesně čtyřiceti lety – 11. února 1986 – při nejsledovanější a také poslední výměně lidí mezi Západem a Východem na takzvaném „Mostě špionů“ na hranicích Západního Berlína a Německé demokratické republiky.
„Měl jsem štěstí, že jsem byl do té výměny zařazen,“ vzpomíná v současnosti Javorský, syn úspěšného tenisty Jiřího Javorského.
Po letech strávených v těžkém zajetí se východní blok obával, aby nebylo vidět, jak s vězni zachází. Například nechtěli, aby v přenosech médií bylo vidět, že je ostříhaný dohola. Javorskému prý proto koupili policisté kabát a klobouk. Ten si ho však dal dolů, „aby všichni věděli, co tam s námi dělali“.
V západním Německu pak chtěl dál disidentům pomáhat – například vydáváním zakázaných knih. V roce 1989 ale režim padl, a Javorský se tak mohl svobodně vrátit domů.
