Praha – Spor o to, co znamená projev poslance, teď zaměstnává český právní systém – její definici, vyloženou právním názorem Nejvyššího soudu, zpochybňují někteří právníci i politici. Široké pojetí termínu vyjmulo z pravomoci policistů, žalobců a soudců tři exposlance. Jejich jednání totiž označil soud za projev, na který se vztahuje imunita. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová považuje rozhodnutí NS za extenzivní výklad imunity. Prezidentu Zemanovi proto zřejmě členka vlády doporučí, aby se kvůli výkladu této části ústavy obrátil na Ústavní soud. Generální sekretář ÚS Ivo Pospíšil ovšem takovou možnost zpochybnil.
„Je to návod k použití, co všechno páchat v rámci poslanecké imunity, takhle se mi to bohužel jeví a je to špatný vzkaz pro občany,“ uvedla dnes v Poslanecké sněmovně současná ministryně a bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.
Podle mluvčího Nejvyššího soudu Petra Knötiga instituce vinu poslanců vůbec nezkoumala. „Nejvyšší soud posuzoval pouze to, zda se svého jednání dopustili na půdě Poslanecké sněmovny a zda byli poslanci,“ uvedl. Odmítá ale, že by tak poslanci mohli páchat jakékoliv trestné činy.
Jak Knötig dodal, rozhodnutím soud neposvětil beztrestnost například pro krádeže, vydírání, násilné jednání a podobné trestné činy v prostorách Poslanecké sněmovny. Jeho výrok ani neznamená konečné vymezení toho, co projev poslance znamená. „V podstatě jsou to první rozhodnutí, kdy Nejvyšší soud vyslovil právní názor, a to tak, jak byl prezentován. Samozřejmě ale situace se bude vyvíjet, Ústavní soud může pokračovat jinak,“ vysvětlil Knötig.
S příliš širokým pojetím imunity poslance nesouhlasí ani Lubomír Zaorálek (ČSSD). „Jde o jednu větu v ústavě, ve které se praví, že imunita se vztahuje na projevy poslance. Já tedy nejsem právník, ale vždy jsem si myslel, že se tím myslí projev poslance, jeho vystoupení ve sněmovně a že je to ochrana svobody se vyjadřovat a volně mluvit,“ uvedl. „Vysvětlení této věty z ústavy od Nejvyššího soudu, který říká, že jsme se mýlili, že se tím nemyslí moje vystupování a vyslovování, ale že se tím myslí veškeré projevování se toho poslance, mně připadá jako hodně extenzivní výklad,“ shodl se Zaorálek se svou bývalou stranickou kolegyní.
Ústava ČR
O tzv. indemnitě zákonodárců hovoří první dva odstavce 27. článku Ústavy ČR:
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
Ústavní právník Jan Kysela s rozhodnutím Nejvyššího soudu „hrubě nesouhlasí“.„Podle toho, jak NS pracuje s článkem 27 ústavy o imunitě, mám skoro pocit, že má jiný text než já,“ poznamenal v rozhovoru v deníku Právo. „Je to naprosto absurdní a iracionální interpretace ústavy, která naprosto ignoruje kontext dvou jednacích řádů obou komor,“ dodal.
„Projev“ = pouze verbální vyjádření
Podle Kysely jednací řády Poslanecké sněmovny i Senátu za projev považují situaci, kdy zákonodárce stojí u řečniště nebo mluví ve výboru či komisi. „Když někoho urazíte, tak za to nemůžete být stíhán. Ne že si něco špitáte ve sněmovní restauraci,“ tvrdí právník z pražské právnické fakulty.
Podle experta na ústavní právo Václava Pavlíčka poslanecká imunita narušuje základní princip ústavního práva – tedy rovnost občanů před zákonem – pouze v oblasti verbálních činů. „Může to být přirozeně jednání nejenom za řečnickým pultíkem, ale třeba na poslaneckém klubu a v podobných orgánech. Zároveň se domnívám, že tímto projevem nemůže být třeba organizování trestné činnosti. Projevem také například nejsou dohody o tom, že se poslanec za nějakou výhodu vzdá svého mandátu, že přestane být poslancem,“ uvedl.
Pro tento výklad pojmu „projev“ podle Pavlíčka mluví i ustálená judikatura. Už za první republiky se hovořilo o tom, že poslanecká imunita se vztahuje třeba na výkřiky nebo posunky.
Rozhodnutí navíc napadá i advokátka Hana Marvanová, která na počátku 90. let působila jako členka parlamentní komise pro přípravu české ústavy. „Tento naprosto vychýlený názor odporuje pojetí imunity podle naší ústavy, kdy rozhodně nebylo úmyslem, aby na půdě Poslanecké sněmovny mohli poslanci páchat jakoukoli trestnou činnost, ale umožnit poslanci svobodně vyjadřovat své politické názory,“ vysvětluje. Členka výboru Vraťte nám stát k tomu dodává, že současný vývoj a výzvy mimo jiné Petra Nečase k potrestání státních zástupců lze vnímat také jako zastrašování justice.
Široké pojetí projevu odmítá například i Patrik Eichler z Masarykovy demokratické akademie. „Přijde mi, že když by Petr Nečas ve sněmovně říkal, že pan Ištvan vážně pochybil a měl by odstoupit, tak když to bude říkat od řečnického pultíku, tak to je chráněný politický projev, a pokud to říká na tiskové konferenci, tak je to nátlak na strukturu státního zastupitelství a tedy té moci soudní a spravedlnosti a odlišoval bych to takhle,“ říká.
Expremiér Nečas v reakci na propuštění exposlanců požadoval, aby kauza byla olomouckému vrchnímu státnímu zastupitelství okamžitě odebrána. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu jednoznačně potvrzují má páteční slova, že se ze strany státního zastupitelství jedná o svévoli a vykonstruovaný proces,“ konstatoval Nečas. I další členové bývalé vládní koalice s verdiktem soudců NS souhlasí. Bývalý ministr financí Kalousek, který v případu také vypovídal, se včera nechal slyšet, že nikdy nepochyboval o tom, že exposlanci za své jednání nemohou být stíháni.
Výklad ústavy u Nejvyššího soudu?
Zaorálek si ovšem v souvislosti s kritikou Nejvyššího soudu položil otázku, zda by měl ústavu, v níž je poslanecká indemnita zakotvena, vykládat právě Nejvyšší soud. „Každému je jasné, že od vykládání ústavy je tady Ústavní soud,“ prohlásil Zaorálek. Podobné pochybnosti má i právník Kysela. „Je otázka, zda by o těchto věcech měl rozhodovat NS, protože tomu pravomoc náleží z doby, kdy ještě nebyl Ústavní soud. Nevím, jestli by o rozsahu poslanecké imunity měl rozhodovat senát, jehož členové dělají běžně trestní právo,“ podotkl.
Senát Nejvyššího soudu, který rozhodoval o propuštění bývalých poslanců ODS z vazební věznice, tvořili tři soudci. Vladimír Jurka pracoval deset let u Ústavního soudu, poté přešel k Nejvyššímu soudu, kde patří k nejstarším a nejzkušenějším členům trestního kolegia. Petr Šabata je soudcem Nejvyššího soudu šest let, Pavel Šilhavecký zde působí od 1. května letošního roku.
Šéf sociálních demokratů Bohuslav Sobotka je přesvědčen, že by se k výkladu poslanecké imunity měl vyjádřit Ústavní soud. „Ideální by bylo, kdyby se k výkladu ústavy dostal v budoucnu ten, kterému to nejvíce přísluší, a to je Ústavní soud. Zatím ale nevím o cestě, kterou bychom tuto věc mohli dostat směrem k Ústavnímu soudu tak, aby mohl rozsah poslanecké a senátorské imunity posoudit,“ řekl při svém dnešním projevu v Poslanecké sněmovně.
S řešením ale přišla ministryně Benešová, která by také raději právní spor předala ústavním soudcům. Na ÚS by se podle ní mohl obrátit prezident Miloš Zeman. „Určitě o tom budu s panem prezidentem mluvit, koncem července jsou svoláni (prezidentovi) poradci do Lán a myslím si, že to bude jedno z témat,“ řekla. Na dotaz, zda to prezidentovi doporučí, řekla: „Já bych mu to skoro doporučila.“
ÚS se k případu vyjádřit nemůže
Generální sekretář ÚS Ivo Pospíšil ovšem tuto možnost zpochybnil. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu nemá kdo napadnout u Ústavního soudu,“ zdůraznil s tím, že závazné výklady poskytoval federální Ústavní soud, ten současný už tuto možnost nemá. Ke zvolenému výkladu poslanecké imunity by se podle Pospíšila mohl ÚS vyjádřit až poté, co kauza případně projde všemi stupni soudní soustavy, pokud bude někdo pravomocně odsouzen a podá ústavní stížnost.
