Jiný způsob sportovní žurnalistiky než ten, který je v Česku běžný. Projekt Bez frází nekomentuje jednotlivé závody nebo utkání. Nehodnotí výsledky a nepřináší ani klasické rozhovory. Nechává sportovce, aby sami popsali svoje příběhy. Všechny jsou na webu a nově i v knize. Newsroom ČT24 mluvil třeba s pětinásobnou mistryní republiky v moderní gymnastice Monikou Vlčkovou. Proč se svěřila právě těmto novinářům? Pořad sledujte v neděli dvě minuty po 22. hodině.
„Jsi tlustá. Jsi líná. Jsi neschopná. Jsi hloupá.“ I takhle neobvykle může začínat článek, který se řadí pod sportovní žurnalistiku. Gymnastka Monika Vlčková (rozená Míčková) nikdy před tím takto intimně o zákulisí svého sportu nemluvila.
Během rozhovoru, který trval několik hodin, se ale rozhodla, že prozradí víc než při běžných interview s novináři na soutěžích. „Nejedná se o bulvár a ty jejich články mají určitý přesah a vedou lidi k zamyšlení,“ vysvětluje sportovkyně, proč si nechala víc nahlédnout do soukromí.
Článek popisující její sportovní dráhu proto pokračuje: „Dnes, dva roky po ukončení kariéry, to vůbec nechápu. Sice jsem byla nejlepší česká závodnice za posledních pár let, ale místo jako zdravá sebevědomá sportovkyně jsem se chovala jako zakřiknutá chudinka.“
Bez anotací a s vulgaritami. Jako rozhovor „na kafi“
Za tři roky existence projektu publikovali na 180 příběhů, ve kterých se jim s mnohdy velmi intimními tématy svěřili i ti sportovci, kteří se novinářům jinak běžně vyhýbají. „Myslím, že to posunulo sportovní žurnalistiku zase někam dál,“ tvrdí jeden ze zpovídaných, paralympionik Jan Povýšil.
Bez frází popsal i takto silné momenty: „Chvilku člověku trvá, než mu dojde, že nehýbe rukama ani nohama. I já si po procitnutí až během několika okamžiků uvědomil, že takhle to nemá být. Nemůžu se opřít, nemůžu se překulit, nemůžu se… pohnout. Nemůžu nic. Nemůžu zvednout hlavu, vystrčit ji nad hladinu a nadechnout se. Nemůžu zamávat žádnou částí těla, abych o sobě dal vědět.“
Za projektem stojí sami sportovci – hokejisté Radim Vrbata s Jakubem Koreisem i novinář František Suchan. „V klasických médiích mnohdy není prostor vyprávět všechno tak, jak se to událo, a tak aby to mělo ten správný dopad. Záměrem toho všeho je, abychom ukázali sportovní svět z jiného pohledu a aby tihle lidi mohli předat svým následovníkům zkušenosti,“ vysvětluje Suchan.
Vyprávění je proto vždy v první osobě. Nevyhýbá se ani vulgaritám, vše je autentické. „Nepoužíváme anotace, perexy. U nás otevřete příběh a čtete rovnou – jako byste se s tím člověkem potkala na kafi,“ uzavírá Suchan.
